Dlouhodobě se zabývám lidskou psychikou, energií a emocemi. Pracuji s traumatem různého charakteru a vysledovala jsem u lidí toto:
Černou barvu nenosíme proto, že je elegantní nebo IN. Nenosíme ji ani proto abychom vypadali štíhle, zamaskovali nedostatky a nebo proto, že nám sluší. Něco tím o sobě vyjadřujeme.
Je-li černá našim favoritem a náš šatník je převážně černý, vyjadřujeme tím, že máme problémy, které neumíme řešit a máme pramalý kontakt s naší duší- světlem.
Mnozí si oblíbili černou barvu. Naše nitro samozřejmě odráží svět kolem tak, jak ho vidíme. Pakliže trpíme různými strachy, nosíme tmavé barvy a naše realita obsahuje spoustu katastrof, neštěstí, strachů z války a problémů. Lidstvo se nachází v temném období zvaném Kaliyuga. Období Kaliyugy vystřádá tzv. "Zlatý věk". Změna se musí udít uvnitř nás- u každého jednotlivce. Začne v našem nitru a odtud ji umíme vyzáříme ven= to je Zlatý věk.
Když se kolem rozhlédnu, všude je to černý kabát, černý svetr, černé spodní prádlo, černé opasky, černé šály, a lebky. Ale co vnímám jako naprostý úlet a nevědomost je, když do černé oblečou rodiče své dítě a nebo mu oblečou něco s motivem lebky. Poukazuje to, kromě všeho co zde píši, také na rigidní myšlení rodičů, čímž podotýkám, že rigidní člověk nemá rád změny, a blokuje si tak svůj vlastní rozvoj a růst. Dítě v černém a dítě s lebkou je dítě zatížené nevyřešenými problémy svých rodičů. Pohled na takové dítě je prostě smutný a nemá s modou co dělat.
Černé období má za sebou nejen člověk, je to vývoj. Vzpomínám si na své temné období.
...Bylo mi 15let a byla jsem Depešačka 
Když jsem dostala možnost nakoupit si něco do šatníku, vždycky jsem hledala černé oděvy a připadala jsem si -in-.
Vzpomínám si také velmi dobře, jak jsem se v tom období cítila. Můj stav by nejlépe popsal termín, který se v dnešní době často používá- TEMNÁ NOC DUŠE.
Ano, černý oděv vypovídal o mém černém vnímání a prožívání uvnitř.
Postupem času jsem cítila, že už nepotřebuji někam patřit. Pustila jsem "roli Depešačky" a začala zkoumat- KDO JSEM, kde je mi dobře, v čem je mi dobře, co potřebuji, atd. Trvalo mi 8 let než jsem začala chápat, že rozhodně nejsem ta, za kterou mne mělo mé okolí- rodina, spolužáci, kamarádi, sousedé. Dalších 8 let mi trvalo, než jsem si zpracovala svá nejhlubší traumata- odchod maminky, sexuální zneužívání, týrání a šikana. A pak dalších x let, než jsem pochopila, že to co žiji a jak to žiji, je moje odpovědnost- ničí jiná. Převzetí odpovědnosti za své nenaplněné potřeby a očekávání, za své období v roli Oběti, všechny nezdary, karamboly a stagnace.... jak osvobozující...
Teprve pak přišly informace, které mi dělaly dobře na Duši- povznášely mne. Například jsem začala objevovat své skryté schopnosti a dary, vzpomněla jsem si na své minulé inkarnace, objevila jsem své stíny, nejrůznější zasvěcení, vědění, svůj původ a dostala jsem Vedení a Ochranu. To vše tady bylo, jen jsem o tom nevěděla a neměla jsem s tím žádný kontakt. Černá barva to vše skryla...
Čím více jsem toho o sobě věděla, tím více se to odráželo na mém šatníku. Měla jsem najednou touhu nosit oděvy různých barev, převážně pastelových a světlých tonů. Úplně jsem pookřála. Z mého šatníku téměř úplně vymizela černá barva. Černá je barva jako každá jiná (pakliže se nosí sem tam a nejsme-li jí posedlí).
Jedna moje známá pracujeme v butiku. Nedávno mi řekla "Byla tady žena, už od dveří říkala, že nechce nic černého. Nakonec ale stejně skončila u černé, protože ji údajně zeštíhluje. Ptala se mne na můj názor. Řekla jsem jí, že jí možná opravdu ubere 5kg, ale přidá jí 5 let a bude vypadat starší, navíc jí černá vůbec nesluší. Stejně odešla v černém. Někdy nevěřícně kroudím hlavou"...
Před 5ti lety umřel můj tatínek.
Dokonce ani na jeho pohřu jsem nebyla v černém, ale v tmavě modrém oděvu. Černá barva nedovoluje změny ani transformaci, nic nepřijímá ani nepouští. To je problém.
Dle mého by se na pohřeb měla nosit jakákoliv barva, jen ne černá, jelikož smrtí našeho blízkého musíme my, pozůstalí, vědomě projít změnou, musíme dotyčného pustit, aby mohl odejít. Černá barva to nedovoluje. S černou na sebe stahujeme negativní a nízké energie z okolí a na člověka a jeho energii působí jako mokrá deka. Těžko se nám pak rozlišuje čí je která emoce a máme tendenci na sebe natahovat pocity a emoce druhých lidí, z toho jsme zákonitě vyčerpaní a rozčarovaní. O přivtělených duších ani nemluvě. Lidé v černých oděvech trpí nevysvětlitelnými smutky, depresemi, melancholií a mají tendence k sebevraždám. Na terapicíh se nejednou odhalila příčina v přivtělené duši, kterou měl na sobě dotyčný přisátou jako klíště.
V začátcích praxe na mých celodenních terapiích (asi tak v polovině dne), jsem pravidelně žádala účastníky, aby si sundali své černé oděvy a vyměnili je za bílé nebo barevné oděvy, které si měli z domu přinést.
I nevěřící Tomášové mohli na svém těle a stavu psychiky pocítit okamžitou změnu, odlehčení a osvobození. Zvýšily se jim vibrace a s tím je spojena i radost, lehkost, síla. V prostoru se změnil vzduch i energie.
Několikrát jsem prováděla s lidmi na terapiích zajímavé pokusy v rámci her a sebe-reflexe, aby se sami přesvědčili o tom, jak snadno lze změnit člověku vnímání a psychiku. Ano, je to doslova magie. Můj záměr byl upozornit je na manipulaci, které se nevědomě účastní v rámci každodennosti ve svém zaměstnání a osobním životě.
Testovací skupina- Tímto testem procházelo téměř 100 náhodně vybraných lidí. Měli za úkol přijít v černém oděvu. Posadili se a zahájila jsem terapie, jak bylo obvyklé. Po hodině jsem testovala jak se dotyční cítí. Použila jsem k tomu svalový test a pak krátký rozhovor formou dotazníku. Byli rozmrzelí, v úzkosti a afektovaní. Nechápali, co jim říkám a měli velký problém popsat, co se uvnitř nich právě odehrává. Jeden muž svůj vnitřní stav popsal takto- "cítím naprostý chaos, bezmoc a agresivitu. Chci si někam zalézt"
Pak se převlekli do bílých nebo barevných oděvů. Bylo to jako mávnutím kouzelného proutku- najednou všichni ožili, svítily jim oči a cítili lehkost. Paní Olina to popsala přesně " Cítím se jakoby ze mne něco těžkého sesedlo, uff, to byla tíha"
Kdo prosazuje černou?
*Lidé z umělecké sféry. Černá jim navozuje příjemný stav melancholie, ve které umí tvořit svá díla. Zakrývá jejich vnitřní nejistotu a slabou psychiku.
*Lidé se sklonem k manipulaci (vědomé i nevědomé), lidé egocentrici
*Lidé s nízkými vibracemi (lidé s nevyjasněným postojem ke Světlu)
Co z toho plyne? Chodíte-li stále v černé a nebo máte vedle sebe někoho, kdo je "černý", buďte k sobě upřímní- cítíte se dobře?
Pokud se chcete mít lépe, vyřadťe ze svého šatníku černou barvu. Je to barva EGA, černé magie, traumatu a manipulací.
Duše nosí bílou, zlatou, stříbrnou. Jste-li v kontaktu s Duší, vaše vyzařování, váš vnější obal budete Duši odrážet. Jste-li pouze v egu a svou Duši necítíte, budete mít tendenci se halit do černé.
Závěrem
Každý týden pořádám skupinové terapie na 3 místech v ČR. Občas se stane, že někdo přijde v černém. Nejde si nevšimnout, že je dotyčný velmi zablokovaný a nespolupracující. Nabídnu mu "erární" triko v bílé barvě a teprve pak mohu s dotyčným pracovat. Když pak pozoruji dotyčného dál, všímám si uvolnění jeho svalového napětí a prohloubí se mu dech. Člověk v černém mi svým oděvem dává cennou informaci, že bude třeba nejprve pracovat s jeho silným egem a mentálními programy, aby pak dotyčného pustily a dovolily mu práci na sobě.
Během své terapeutické praxe jsem také objevila, že ti, kteří chodí často v černém trpí depresemi, onemocněním rakovinou a úbytkem energie- je to důsledkem nezpracovaného traumatu a slabým kontaktem s vlastní Duší.
Tím nechci říct, že černá je zlá, jen má svou moc ovlivňovat naši energii, psychiku , chování...
Přeji vám krásný barevný Adventní čas, s láskou Natálie*
.
