Schopnost si někoho nebo něčeho vážit je schopnost, která se odvíjí od míry naší vnitřní čistoty vědomí i podvědomí.
Vyžadovat dětsky úctu nebo vděčnost od někoho, kdo na to nemá vnitřní kapacitu, protože je velmi zanešen nezpracovanými událostmi, je ztráta energie. Raději se soustřeď na svou vlastní očistotu, ze které pak ty sám umíš ocenit sebe a také druhé.
Co nejvíce zanáší naše vědomí a podvědomí? Je to zklamání. Zklamání je ale zajímavá věc. Dojde k němu pouze tehdy, když je náš život řízen nízkými potřebami- chtíčem, vášněmi, egem, emocemi a programy. Lidé, kteří mají své vědomí na vyšší úrovni vlivem vyspělé duše, zklamání nezažívají. Téma zklamání v sobě obsahuje spoustu zajímavých úrovní. Například ztrátu důstojnosti, ztrátu sebe sama, nespokojenost, neúctu, pohrdání.
Například časté střídání partnerů vede nejen k pohrdání, ale také ke ztrátě důstojnosti. Stejně tak to platí u sexu bez lásky NEBO u sexu mimo partnerství. Žádný člověk nemůže žít důstojně zatím co střídá partnery a nebo udržuje sexuální vztah mimo své partnerství. Dále nepřiznání si viny a svalování ji na druhého, to je velkým prohřeškem vůči vnitřní čistotě, z které vzniká úcta, respekt, sebeláska. Nebo například pocit selhání, když vztah skončil rozpadem a na místo sebereflexe člověk sklouzne k obviňování expartnera.
Někteří lidé se mne na terapiích ptají "A jak mám dojít k úctě?" "Jak mám zařídit, aby si mne někdo vážil?" a nebo "Jak si mám začít vážit sám sebe?"
Víte, úcta k sobě vzniká z vnitřní čistoty. Nejsme-li čistí a je-li to navíc na účet druhých, nemůžeme si vážit sebe sama. Z toho pak v čase vzniká pohrdání, které nabírá na intenzitě.
Pokud už jste ve fázi pohrdání, nezoufejte. Cesta ven z toho vede přes odvahu podívat se na své vlastní chyby. Tím totiž vzniká čistý vnitřní prostor a z něj následně úcta k sobě samému. Vy už víte, že když má člověk sám k sobě úctu, má ji zákonitě také k druhému, což se pak opět krásně podepíše na našich vztazích. To samé platí o pohrdání. Jakmile jste zaznemenali nějaké pohrdání (z okolí, nebo vás vůči někomu), je to možné jen tehdy, pakliže dotyčný nejprve pohrdá sám sebou. Takže na místo toho, abyste se pohoršovali pohrdáním na vaši adresu, uvědomte si, že dotyčný pohrdá sám sebou a vy rozhodně nejste první člověk, kterým také pohrdá. Je to o něm, ne o vás. Není totiž možné, aby si člověk sám sebe vážil, a jednal s pohrdáním k ostatním. To nejde.
Co dělá Mistra mistrem? To, že nikým nepohrdá, ale všech si váží, neboť dosáhl seberealizace a váží si sám sebe.
Proto si važme toho, co jsme prožili, važme si našich rodičů, partnerů a přátel. Važme si Učitelů, neboť ti nás vedou z nevědomosti do Jasnosti. Čím více úcty, tím více spokojenosti a čistoty v našem životě a vztazích.
Náš vnitřní prostor očistí práce s tématy která v sobě nesou nezpracované emoceme a mentální programy. Mají vliv na náš dech a jeho "správnost". Neboť nádech je život, výdech je smrt. Nádech je ano, výdech je ne. Nádech je přijetí, výdech je odmítnutí. Nádech je braní, výdech je dávání. Nádech je ženská energie, výdech je mužská energie. Nádech je tvořivost, výdech je odpočinek. Vše o nás a našem životě je skryto v dechu. Nevěříte?
Tyto praktické techniky vás o tom samozřejmě přesvědčí: Om chanting, Satori dýchání, Atma Kriya joga, nebo terapie hrou.
Přeji vám krásný den, s láskou Natálie*
