Ve Wikipedii najdete tuto pasáž "Autoritativní osobnost má své postavení dané, ovšem její vůdčí charakter je autoritou pouze ve chvíli, je-li uznán oběma stranami".
Asi všem srozumitelné téma, nicméně velmi rozvětvený obsah, do kterého si už každý promítá něco jiného. Můj pohled je takový...
Když jde pacient k lékaři, autoritou je v tomto případě lékař, i kdyby to byl fušer.
Když jde kající se člověk k faráři, autoritou je farář, i kdyby to byl pedofil.
Když jde občan na úřad, autoritou je úředník, i kdyby to byl exot.
Když jde žák do školy, autoritou je učitel, i kdyby to byl tyran.
Když jde trpící na terapii, autoritou je terapeut, i kdyby sám byl "pacientem".
Když jdu na seminář, autoritou je lektor, i kdyby měl špatné řečnické schopnosti.
Když jsem zaměstnanec, autoritou je můj nadřízený, i kdyby to byl vůl.
Vidíme tedy, že jako člověk máme nad sebou několik autorit, a jedním z nich je samozřejmě také Bůh, kterého všichni hledají, ale málokdo má o kontakt s ním vážný zájem.
Takže i lékař má nad sebou autoritu, například primáře. Primář má nad sebou například ministra zdravotnictví,...
Farář má nad sebou například biskupa, ten má zase papeže a Papež má Boha. Ten to otevřeně přizná.
Také úředník má nad sebou autoritu, například vedoucího oddělení, ředitele a ten zase ministerstvo...
Všichni podléháme Božímu řádu, jeden si to uvědomí, jiný to odmítá.
Pojďme ještě na jeden příklad:
Když primář nemocnice přijde na úřad, zde je autoritou úředník, ne primář. Jakmile ale přijde úředník za lékařem, autoritou je tam lékař.
Možná stejně jako já vnímáte v pozadí řád a hierarchii, která je přítomná jak zde ve hmotě, tak v jemnějších úrovních. Jak nahoře, tak dole, jak uvnitř, tak venku. Řád = pořádek, jasnost.
V jemných úrovních je hierarchie také patrná-
Anděl má nad sebou Archanděle.
Mistr, Učitel podléhá Bohu.
Pokud mám problém s tímto přirozeným řádem, s touto hierarchií, jsem Rebel= žiji v Oddělenosti= v Egu.
Rebelství, Oddělenost a Ego je vlastně myšlení, chování a jednání bez pokory.
Pokora= poznání.
Člověk Egoistický je tedy člověk bez poznání a má problém s Autoritami.
Člověk Pokorný, je člověk, kterému život sejmul ego, sejmul závoj iluzí, bludů a nehraje se sebou ani s okolím žádné hry. Došel tedy k poznání a má zdravou sebe-hodnotu.
Pokorné chování není ponížené chování ani oslabená pozice.
K pokoře se však dostáváme přes různé zatěžkávací zkoušky, například přes ponížení.
Čím více ega a pýchy v sobě člověk obsahuje, tím více ponížení, neúcty a nerespektu zažívá. S každý ponížením a neúctou je mu odnímáno ego a pýcha. Je to tedy milost, kterou uvidíš až jsi v pokoře. S cílem sejmout jeho "Umělé já" a přivést ho zpět do rovnováhy, kde se ctí řád, je úkolem Autority.
Pýchu v člověku vystavuje lpění na jméně, jeho dosažených výsledcích, jeho titul nebo kontakty, které nasbíral. Jakmile se výše zmíněný primář na úřadě začne ohánět tím, že je primář a domáhá se "respektování jeho Autority", je to projev primářovy pýchy a pýcha mu bude velkou komplikací. Musí být několikrát ponížen a nerespektován veřejně i v soukromí, aby se stal opět součástí přirozeného řádu, který je nad jmény, nad tituly, nad diplomy a kontakty.
S přirozeným respektem k autoritě ve hmotě roste náš vztah k Bohu. Ačkoliv se to může zdát komplikované a bolestné, pod tím vším je spousta lásky a hluboké moudrosti.
Polož si tedy v duchu otázku- jak to máš se svým vztahem k Bohu. Jak moc je tvůj život produchovnělý. A pokud je to nízká úroveň, zaměř se na respektování autorit a přirozený řád bytí ve hmotě, abys povýšil tento respekt přes pokoru až k Bohu.
Toto je hlavní důvod, proč se na mých akcích neobjímáme, ale jeden druhému klaníme.
Natálie*
