To, co s krajinou a nebo s městem udělá vzdušný vír už víme. Známe to z filmů, ale málokdo si připouští, že toto samé umí lidský strach. Jakmile začneme nějaký náš strach přiživovat celou řadou nejrůznější událostí, které se staly anebo mohly stát, strach se stává posedlostí a bere na sebe různé podoby. Například strach ze ztráty partnera na sebe vezme podobu kontroly, žárlení a chronického stresu. Strach z nemoci na sebe vezme podobu choulostivosti, přemrštěného hlídání se a když se k tomu přidá stres, stane se z toho neuróza nebo psychóza. Někteří moji klienti přišli třeba s tím, že mají strach z finančního nedostatku anebo z budoucnosti. Vyprávěli mi své příběhy a nabalovali na svůj strach někdy až neuvěřitelné formy. Není se pak čemu divit, když se tímto postupným "posilujícím" procesem lidský strach stal nezvladatelným a paralyzujícím jevem, který překryje veškerou radost ze života a všechno krásné rozmetá.
Vždycky opakuji, že Strach v nízkých hodnotách je zvládnutelný, může být totiž pohonem, může nás nabádat k opatrnosti a k bdělosti. Jestliže se však změní v iracionální stav, čili v úzkost, stává se psychickým problémem. Na úzkosti mnoho lidí bere antidepresiva. Zde se člověk pouze jaksi odpojí od prožívání, ale původní příčina úzkosti a strachu zůstává. Proto je nutné to zpracovat a to tím, že se na své strach nebo úzkosti podíváme se svým terapeutem, který je citlivý, vnímavý, má nadhled a nenutí nám žádné léky.
Původně strach vznikl jako nezbytná podmínka pro přežití zvířat a my jsme evolučně s touto zvířecí částí spojeni přes tzv. plazí mozek. Má nám sloužit pouze jako pomocník v přežití a orientaci, u mnohým však hraje svůj prim. Ustrašený člověk je tedy více ve zvířecí rovině a v reakční mysli, než v té lidské - rozumové- tvořící rovině. Buď tedy útočí a nebo utíká. Vzpomeňme si například, kolik žen popisuje, že se jejich partner něčeho zalekl a utekl, opustil je i děti. Z rozumového hlediska je takové jednání projevem nezralosti a hlubšího vnitřního problému, který se dá řešit pouze rozumovou cestou, nikdy ne útěkem nebo útokem, přátelé. Proto je nutné pracovat s naším podvědomím a s mentálními programy velmi pozvolna a citlivě, neboť když pak člověk zamíří do svého plazího mozku a uteče z terapií, je po vyhlídkách na zlepšení :-)
Jestliže se totiž strach neřeší rozumovou cestou a chybí důvěra ve vedení terapeuta, může se strach stát chronickým jevem = jakousi naučenou reakcí. Zde přichází mnohokrát popisované emoční a citově zamrznutí a celkově i tělo reaguje na podněty jinak, než je běžné, došlo totiž k zamrznutí nervové soustavy a nebo k jejímu částečnému vypovězení. Projevuje se například necitlivostí v nějaké části těla, často v paži nebo na hlavě- uši/nedoslýchavost, oči/zhoršený stav vidění, třes, tiky,dále pak zimomřivostí, sníženým prahem bolesti nebo naopak zvýšeným prahem bolesti, sníženou imunitou, neschopností fungovat autenticky, přirozeně, uvolněně. Když se ani zde člověk nezabývá doprovodnými jevy strachu, vzniká autoimunitní onemocnění, často pak také deprese a sebevražedné nutkání...
Jaké otázky by si měl klást člověk, který má strach a nebo úzkost?
...Je můj strach z toho a toho opodstatněný?
...Co mohu udělat pro to, abych strach zvládl/a a překonal/a?
...Zvládám to sám/a a nebo požádám o pomoc někoho z terapeutů?
Jestliže se vás týká toto bolavé téma, jste vhodným adeptem na Satori dýchání a následně na Cyklus terapií hrou.
Přejeme vám krásný čas příprav na Velikonoce.
<3 S pozdravem Natálie a Martin
Kontakty
Natálie: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Satori dýchání Martin: www.martinbartosek.cz
