V prosinci to v každé běžné domácnosti vypadá jako na závodech desetiboje. Běží se na čas, všechno musí být hotové, musí být uklizené, napečené, připravené, nakoupené,.... a obvykle se to neobejde bez křiku, hádek a vyčerpání. Vzpomínám si na období, kdy jsem to měla stejně. Samozřejmě ten obrovský tlak plynul z rodiny. Vyrůstala jsem na Slovácku, kde se hodně řeší - "Co si o nás řeknou druzí." Pod tíhou tohoto strachu jsem ze sebe každoročně vyždímala poslední kapky energie a nadšení, abych se postarala o to, aby byly Vánoce dokonalé.
Samozřejmě se to neobešlo bez stěžování si, že už nemůžu, že mi nikdo nepomůže a podobně. Když už toho měl můj muž dost, uvařil mi čaj a donutil mě zamyslet se nad svou potřebou mít vše na Vánoce dokonalé. Nesmírně se mi tímto rozhovorem a uvědoměním ulevilo, od té doby to máme u nás doma jinak. Ano, máme uklizeno, napečeno, ale už ne proto, že musím, aby mě druzí nepomluvili. Už je to na jiném podkladě - na radosti a chuti si to hezky užít a dělat to jen do té míry, do které je to ještě nabíjející. Polevil ten šílený tlak sama na sebe i na mé blízké, aby se zapojili do předvánočního šílenství, a najednou máme doma tu správnou pohodu... ha!
V prosinci slavím mé narozeniny, pak mám ještě svátek, tak kdy jindy si udělat čas na zábavu a sama na sebe, když ne právě v tomto období? Letošní prosinec jsem si užila a vychutnala nad konvičkou výtečného čaje z Himalájí, upekla jsem vánoční stromečky s veganskou nutelou, byla jsem si odpočinout na masážích, dobít baterky na Satori dýchání, sešla jsem se s přáteli, rodinou a kolegy z Forever, udělali jsme si výlet na Slovensko, dostali jsme možnost zúčastnit se online Daršanu s Paramahamsou Vishwanandou a byli jsme v kině na Avátarovi 2.
Prosinec je u konce, s ním i celý rok a zůstává pocit vděčnosti a klidu, po kterém jsem opět tolik toužila...
A jak to máte vy? Těším se na vaše sdílení. Užijte si krásný závěr roku, s láskou Natália*
