Byl jednou jeden světec, který míjel chrám Kálí v Dakšinešváru. Zastavil se u něj a na chvíli se na chrám zadíval. Jak se na něj tak díval, počal se celý chrám třást. Byl tam i Rámakršna a sledoval, co se děje. Pak se otočil ke svému synovci a říká: "Viděl jsi toho Sádhua v nuzném oděvu, co právě způsobil? Mohl bys jít za ním a zjistit co je zač?" Jeho synovec tedy běžel za Sádhuem, když ho však Sádhu spatřil, začal před ním utíkat. Synovec za ním běžel, až ho nakonec dohonil a řekl mu: "Chci být Tvým žákem". Sádhu odpověděl: "Cože? Já tě nechci, běž pryč" a velmi rychlým krokem odcházel. Ale Rámakršnův synovec za ním stále utíkal, padl mu k nohám, chytil ho za ně a pravil: "Nenechám tě odejít dřív, než mne přijmeš za svého žáka". Sádhu mu na to odpověděl: "Dobře, vstaň. Podívej se támhle. Vidíš ty dvě řeky?" Tekly tam dvě řeky. Jedna z nich byla špinavá a znečištěná a druhá byla čirá a čistá. Pak Sádhu pravil: "Přijmu tě za svého žáka, pokud jsou tyhle dvě řeky pro tebe stejné"
... výňatek z knihy Jen láska od Šrí Swamiho Vishwanandy, knihu máme v e-shopu: www.knihynacestu.cz
