Čím více se klient drží svých bludů, iluzí a sebe-klamů, tím více oponuje, diskutuje a zpochybňuje, ačkoliv jej terapeut přivádí k sebe-uvědomění, pravdě a nadhledu. V té nejtemnější vrstvě své nevědomosti může terapeuta i obviňovat ze svých nezdarů. Je to logické. Člověk si ve své zahleděnosti nevšiml, že to, čemu věří je lež a je pro něj pohodlnější nenést žádnou odpovědnost. Bojácné, vystrašené ego člověka se bojí změn a všeho nového, proto neguje a zpochybňuje každou jiskřičku naděje na změnu. Místo toho aby člověk přijal pomoc a nechal vplout všechny AHA momenty, bojuje za svou lež s pravdou. Pak je vyčerpaný, nešťastný. V pořádku, tak mu jeho věž ještě chvíli necháme...ale jen na chvíli...
Terapeuti, kteří pracují s takovým klientem už ví, že se v tomto obranném postoji s klientem špatně pracuje, proto je dobré klienta nechat s novou informací několik dní, a počkat, jak to v něm zapracovalo. Teprve pak, až klient připustí, že si vystavěl svou "tarotovou věž bludů", chápe terapeutův přínos- "úder blesku" a během svého pádu ega a pýchy se dostává k sobě- k té jediné pravdivé části sebe sama, která pod tou vší lží a iluzí už nebyla vůbec vidět ani slyšet, ale terapeut ji viděl a slyšel dobře.
Jakmile si nechá klient zbořit úderem blesku svou pyšnou a nereálnou věž nesmyslů, zažije pád ega, nachází nové cesty, nová řešení a konečně se upřímně nadechuje nektaru Života, otvírá se tím Bohu, lásce a učení. Stal se pokorným. S překvapením pak prohlíží sutiny své věže a nechápe, kde se to v něm vzalo, proč něco takového stavěl a pokládal to za pravdu. V takovém bodě pomáhá už jen přijetí, že to tak bylo a už to tak být nemusí.
Klientovi začíná nový život, nová realita, kde je sám sebou, pravdivý a upřímný.
Práce s lidmi je plná požehnání a zázračných uzdravení. Opět cítím vděčnost.
Děkuji, s láskou Natálie*
