Vnučka nic nejí a hodně spí

...Ozvala se mi babička Jana, která chtěla pomoci své vnučce Lence- 15 let. Měla problémy s jídlem a pitím, často jí bylo zle, ale k jídlu ani k pití se nemohla donutit. Dospělo to až do nemocnice a přes žílu jí byly doplňovány živiny. Posléze si Lenka docházela do nějaké místní psychologické poradny, spolu s mámou. Uběhlo několik měsíců a maminka Lenky si myslela, že už je vše zažehnáno, a vrhla se do svých projektů. Jenže opak byl pravdou. Babička si všimla, že se Lenka opět vrací do starých kolejí, a zase vynechává jídlo, nejí nebo nedojídá, a během dne prakticky nepije. Podezřele hodně spí. Doporučila jsem babičce, aby mluvila s maminkou Lenky a snažila se to celé kolem Lenky podchytit co nejdříve. Maminka se mi jednoho dne ozvala. Bohužel v době, až byla Lenka opět v nemocnici. Lékaři se na maminku koukali skrze prsty. Tenkrát jí došlo, že za svou dceru nese plnou odpovědnost a projekty musí stranou. Řekla, že se cítila ponížená a nemohla kvůli tomu spát, proto se mi ozvala, na doporučení babičky.

S paní Sašou (maminka Lenky) jsme pracovaly velmi intenzivně na všem, co se kolem jejího vztahu s dcerou dělo. Docházela si 1x za 3 týdny do mé poradny. Během Sašiné docházky na terapie to bylo s Lenkou nahoru dolů. Všimly jsme si, že kdykoliv měla máma pozornost na něco jiného, než na dceru, opět dcera sklouzla do problémů. Za ten rok to mámu vytrénovalo natolik, že musela zcela přehodnotit své priority, musela si zpracovat své emoce, které se vázaly k tomu, když s Lenkou otěhotněla, neboť na to nebyla připravená. Dále jsme pracovaly na nové komunikaci a na skutečném usmíření se s Lenčiným tátou. Saša pod povrchem prožívala spoustu negativních pocitů a emocí vůči Lenčinému tátovi, a Saša to podvědomě cítila. Maminčin workoholismus byla jen snaha vyhýbat se nepříjemným pocitům a odpovědnosti za dceru.

Uběhl rok.

Paní Saša přijala svou roli mámy v celé své plnosti a síle. Z Lenky vyrostla šikovná slečna, která se stravuje po svém- je veganka, a sní všechno, co jí máma připraví nebo co si sama připraví. Nastal velký obrat po tom, co se jí máma začala skutečně věnovat a přiznala jí své emoce, vůči jejímu otci. Na jídlo si spolu dělají čas, je to jejich posvátná chvilka. Krásně si prostřou, jídlo si krásně nazdobí, poděkují za hojnost v jejich domě a u jídla si mile povídají.

Děkuji paní Janě, Saši a slečně Lence za možnost sdílet Váš příběh, se změnou jmen. Třeba to někoho inspiruje.
Přeji Vám jen to nejlepší, mějte se šťastně. ❤

Hezký den přeje Natália