... Částečně je to dáno naším naturelem a částečně karmou.
To nás ale nesmí znevýhodňovat, máme volbu to změnit. Občas se ještě setkávám s tím, že jsou v rozhovorech lidí slyšet výmluvy na covid, jako by se to stále dělo v jejich hlavě. Nejde však o starší lidi, tam by se to dalo ještě pochopit, ale jde o lidi, kteří jsou v produktivním věku...
V tomto věku máme Životem naprogramováno tvořit, žít, prožívat, čelit problémům aktivně a s důvěrou v sebe. Říkám jim: "Ano, bylo to velice těžké období, avšak, díky Bohu je to pryč. A teď už můžeš ven, teď už můžeš mezi lidi, teď už můžeš to či ono, jen musíš najít důvod, proč to chtít. A když ti něco nevyhovuje nebo to už nepřináší radost, tak to změň."
A tady je ten problém. Oni neví, proč chtít změnu, proč se snažit. Oni si třeba nevšimli, že je už něco netěší. Nebo neví, co je jejich úkol a smysl života. Myslí si, že na nich nezáleží... Prostě neví, odkud vzít motivaci, inspiraci a sílu do změn. Stali se pozorovateli, ale ve vlastní izolaci.
A mají to jako výmluvu k tomu, že se nesnaží o změnu k lepšímu, a mezi tím čas utíká, život letí mezi prsty. Stále to zas a znovu prožívají na pozadí a nechápou sílu myšlenky a nebezpečí toho, kam směřují svou pozornost. Znám lidi, kteří už jsou z té stagnace tak vyčerpaní, že se cítí být naprosto opuštění celým Universem.
Říkám si: "No bodejt, udržovat se v neustálém stavu pasivní nečinnosti, zatím co všechno kolem tepe a pulzuje životem, vezme hodně energie, která se mohla použít k nastartování nových životních podnětů."
Někteří lidé skrze sebereflexi už dospěli k uvědomění, že se cítí být zaseklí, jako by nemohli udělat krok vpřed, udělat tu změnu, být více aktivní, více se snažit. Umí si pojmenovat, že jim chybí odvaha, kuráž, elán, nebo něco jiného, ale i tak se nic v jejich životě neděje. Prostě uvízli v posttraumatickém syndromu, ve kterém mohou být další léta, a nebo si to právě teď uvědomí a začnou se pídit po něčem novém a svěžím, aby znovu žili a tvořili, dýchali a smáli se bez obav.
Znáte někoho takového ve svém okolí? Týká se to přímo vás?
Kdy bude ten správný čas opustit své pole bezmoci?
Odpověď je přímá - vlastně teď hned.
Jak začít?
Jestliže vám roky 2020 - 2022 přinesly do rodiny nebo manželství krizi, řešte ji. Udělejte nějaký drobný krok k tomu, abyste opustili stav zamrznutí. Může se to stát například tak, že rozhodíte sítě a začnete se ptát vašich kamarádů na radu, necháte si něco doporučit, nebo se přihlásíte do nějaké manželské poradny, objednáte se na online konzultaci, přihlásíte se do kurzu, nebo doma začnete mluvit o svých pocitech a potřebách a budete vás zajímat, jak se cítí i ti druzí... Toto jsou velmi dobré krůčky do změn a přináší velké množství energie a entuziasmu. Dovolte si to a začněte se zabývat sami sebou, chtějte být opět v sedle. Život je krásný.
Právě pro vás, pro lidi, kteří potřebují nějak začít, vzít si zpět svou sílu a motivaci žít a tvořit nové cíle, budu vypisovat cyklus Terapií hrou - PEVNÝ EMOCIONÁLNÍ ZÁKLAD. Bude se jednat o 5 celodenních terapií, 1x za měsíc, vždy v sobotu nebo v neděli, v Brně, v malé skupině stejně naladěných osob.
Začínáme v květnu. Čekají vás hravá zadání, práce ve dvojicích, několik aha momentů a spousta podpory a pochopení, kterou teď nejvíce potřebujete k tomu, abyste to opět byli VY, tací, jak potřebuje být, aby vám v tom bylo dobře.
Terapie hrou už 12 let mění osudy celých rodin, mnoha lidí a firem k lepšímu. A třeba se to letos můžete poštěstit také vám, nebo vašim blízkým. Nic nepotěší dobrosrdečného člověka více, než šťastní lidé kolem.
V tuto chvíli se informace k Cyklu Pevný emocionální základ připravují a na webu budou až za týden, ale už nyní se můžete hlásit s dotazy nebo přihláškami: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. v předmětu uveďte, prosím:
"Cyklus Terapií hrou" v menu Terapie.
Přeji vám požehnaný nový měsíc.
S láskou Natália
