…“Žijeme v Evropě, proč jsi hinduistka a ne třeba křesťanka? Jsi v sektě? Proč na některých fotkách máš šátek na hlavě a nějaký znak na čele? A jindy máš šaty a podpadky, módní kabelku? Proč nemáš děti? Stále nejíš maso? Proč tvé terapie stojí tolik peněz? Mám pocit, že jen chodíte na kafíčka a vůbec nevíte o čem je život. Jsi taková zvláštní, divná”…
— To je čítanková ukázka nepřátelské komunikace s využitím pasivní agresivity a vyvolávání pocitu nepatřičnosti. Nicméně, moc ráda odpovím i na takto formulovanou otázku. Nejsem si však jistá, zda Tě moje odpověď uspokojí.
Od roku 2016 JSEM HINDUISTKA, protože je mi tato filozofie mnohem bližší, než křesťanství. Zároveň náš duchovní směr nevidí v křesťanech, a nebo v jiných náboženstvích, zdroj problému nebo důvod k porovnávání se. Naopak, až na mé duchovní cestě jsem se naučila respektu a nesouzení ostatních za to, v co věří, nebo jak žijí. Zajímá mne spíše, kým se stali, když věří v Ježíše, Krišnu nebo Alláha. A jestliže se vlivem své víry stali pyšní a odsuzující, něco je asi špatně. Nemyslím si však, že to bude primárně jejich náboženským směrem, jako spíše jejich slabou vírou a nízkou sebereflexí, protože kdyby měli své srdce naplněné Bohem, všechno by bylo pro ně v pořádku a respektovali by všechno a všechny, i když tomu třeba nerozumí.
Můj směr je Vaišnavismus, a není to sekta, ale mírumilovná a respektující cesta ve službě Bohu, skrze pomoc druhým. Vaišnavismus je tady tisíce let, déle než křesťanství. I samotný Ježíš byl Vaišnava a jeho učení bylo ovlivněno hindusitickými učitely a učením. Chápu, že to může vyzývat něčí mysl. Nechci nikoho dráždit, ale když se otevřelo toto téma, ráda se podělím o zajímavé informace.
A proč mám na některých fotkách ŠÁTEK nebo TILAK?
Takové fotky jsou z duchovních akcí, obvykle z ašrámu mého duchovního Mistra Paramahamsy Vishwanandy, a tento oděv a vzhled je projevem úcty. Je součástí naší identity. Každý duchovní směr má nějakou svou identitu.
A když jsem v civilu, nosím věci, které mě těší, probouzí mou kreativitu a radost z ženství, přesto jsem vždy v souladu s pravidly, které náš duchovní směr uznává. Proto nenosím odhalené nohy, ramena a výstřih. Jsem Vaišnava i mimo ašrám. Pečuju o sebe, o své tělo a svůj vzhled, protože jsem k tomu byla od mala vedená a baví mě to. Je to způsob mého sebevyjádření a přijde mi to normální a vlastně i důležité.
Nevím, co přesně je pro Tebe DIVNÉ nebo ZVLÁŠTNÍ, drahý pisateli, ale je pravda, že na místo do hospody si raději zajdu do čajovny, a na místo masa si dám zeleninu. Žiju tak, abych byla prospěšná a světu přinášela pozitivitu. Například jdu a zasadím strom, na věci se dívám z více stran, než si udělám nějaký názor, protože vím, že to má své důsledky. Chraním přírodu, zvířata a pomáhám slabším. Jsem oddaná své cestě, i mému manželství a moje práce a činnost pro veřejnost má smysl a přesah do mnoha životů. Nemám žádné dluhy a jsem pozitivní člověk. Když něco přepísknu, což je pro mé znamení už standard , tak se umím omluvit a převzít odpovědnost za to, co jsem vytvořila. Naučila jsem se odpouštět lidem, kteří mi ublížili nebo mi závidí. Myslím, že na mé osobnosti, nebo způsobu života, není nic tak zvláštního, aby to v někom probouzelo jakékoliv ohrožení nebo snad nepřátelství…
PROČ NEMÁM DĚTI?
Nemyslím si, že každý z nás musí mít děti. Miluji děti a ráda s nimi trávím čas. Věřím, že v minulých inkarnacích jsem dětí měla spoustu, a nyní to má nějaký důvod, proč děti zatím nejsou. Nemá smysl nad tím moc přemýšlet, nemusím všemu rozumět.
A jestliže mám mít děti v tomto životě, tak je budu mít s Božím požehnáním a jsem otevřená. Údajně budu skvělá máma, tak se na to těším. Ale necítím, že bych chtěla jít cestou umělého oplodnění nebo adopce. Respektuji, že to tak někdo má, ale moje cesta to v tuto chvíli není…
Ano, STÁLE NEJÍM MASO, protože mi to nedělalo fyzicky a energeticky dobře. Nechci přistoupit na to, že by mělo být mé tělo hřbitovem pro mrtvá těla. V každém zvířeti vidím Boží stvoření, dušičku, která cítí a ví. Nejsem schopná se na ně dívat jako na pokrm. Přesto je pro mne v pořádku, že někdo to maso jí a nevadí mu to. Mojí prioritou je čistá strava a čisté tělo, jdu cestou prevence a chci zůstat zdravá a vitální do vysokého věku. Mám tady ještě hodně práce a hodně se co učit.
NEMÁM VYSOKÉ CENY. Můj ceník je takový zlatý střed a je v normě aktuální nabídky kvalifikovaných služeb v mém oboru. Každý člověk musí znát svou cenu a hodnotu svého času. Ano, klient si platí za můj čas, vše ostatní má zdarma. Všude tam, kde klientovi pomohu, se nedá vyčíslit. Dělám svou práci, protože je to moje Dharma, a mým jediným cílem je splnit ji co nejlépe. Ve své podstatě za svou “pomoc” klientovi nedostávám žádné peníze, ale mám z ní hezký pocit na srdci. Když se klient posune a uzdraví svůj život, přispívá tím do společnosti, kde žiji také já, a to mi stačí. Peníze dostávám za svůj čas strávený s klientem nad jeho tématy. Každé mé doporučení, každý můj vhled do situace klienta a techniky, které využívám se nedají vyčíslit a zpeněžit. Je to moje služba této společnosti a dle norem systému musím odvádět daně a platit si pojistky. A jelikož svou práci dělám na hlavní pracovní poměr a věnuji tomu veškerý svůj volný čas, musím znát hodnotu mého času, který si nechám zaplatit. Je mojí odpovědností se i nadále věnovat osobnímu rozvoji, vzdělávat se a udržovat se ve formě, abych byla mým klientům příkladem a inspirací, že všechno jde, když se chce. I když mě moje práce baví a naplňuje, musím si hlídat rovnováhu, proto po práci odpočívám. Někdy relaxuju v lese, bez lidí, a jindy dobíjím baterky ve městě, třeba i v kavárně nebo v čajovně, kde jsou “vegan friendly”.
Návštěvou takových míst podporujeme provozovny a lidi, kteří myslí stejně, a nebo podobně, jako my a to nám dává smysl.
ŽIVOT SE ŽIJE, nevím, co v Tobě si myslí, že nevím, o čem je život, ale přijde mi nesprávné hodnotit to, jak druhý žije, a v co věří. Kdo má právo to hodnotit? Jsem tady už téměř 50 let a daří se mi kolem sebe šířit radost, naději a optimismus. Stále se učím, na všem vidím něco pozitivního a dobrého, usmívám se na svět a přináším lidem nový pohled na život.
Já vždycky říkám, ať si každý žije, jak sám uzná za vhodné a na co má kapacitu, aby bylo jeho srdce naplněné a spokojené. A mně se to daří už několik let. Přeji to i Tobě.
Nechť to poslouží tam, kde má.
Přeji vám krásný den, s láskou Natália
