Lidé se naučili delegovat vlastní odpovědnost na Správce času.
Některé ženy mi píší- těhotenství přijde až bude správný okamžik.
Muži mi zase píší- skončím s pornem/alkoholem/s milenkou...až přijde správný okamžik. Takových správných okamžiků čtu hodně. Pojďme si vysvětlit, co to vlastně znamená, abychom této důležité frázi přiznali její moc a sílu.
Pokud teď, v tomto období není pro něco vhodný okamžik, ptejme se- pro koho to není vhodný okamžik? Samozřejmě pro naše ego. Ještě je tak silné a vládnoucí, že vyhlídky na změny jsou jen vzdálenou tečkou v budoucnosti. Ano, samozřejmě, všechno chce svůj čas- musí to tzv. uzrát. Ale opět se ptejme, co v nás musí uzrát? Musí v nás uzrát vědomí, že chceme změnu- něco jinak.
Jak vlastně zrajeme? Zrajeme zkušenostmi v čase.
Takže například žena, která říká, že těhotenství přijde až bude správný okamžik, ale ve skutečnosti je někde hluboko uvnitř v bolesti a v křeči, a celé to vlastně znamená, že musí ujít ještě nějakou cestu sama, bez dítěte, jako například neplodná nebo "neúspěšná" žena, aby přišla blíže sama k sobě a uzdravila tu bolavou a v křeči část sama sebe. Na této Cestě může dojít k poznání. Například, že si neodpustila nějakou starou záležitost, nebo že její partner není ten správný partner, a nebo se také může stát, že dítě ani nechce, a jen podlehla tlaku společnosti. Čili, chce se po nás pohyb směrem dovnitř. Tj. chce se po nás vědomá aktivita, ne pasivní přístup, který se tváří jako plynutí nebo důvěra, opět velmi šikovná práce ega...
Stejně tak je to s mužem, který ví, že pije přes míru. On ví, že si ničí tělo i vztahy, ale "ještě prostě nepřišel ten správný čas s tím skončit".
Co to znamená tady? Ještě nezničil a netrpěl dost, milí přátelé. Takový člověk vlastně škemrá- "ještě mne nechte nějakou dobu trpět, vlastně si užívám tu moc, že ničím a ovládám tolik životů, emocí a osudů lidí okolo. Ještě nechci změnu, ještě nechci být odpovědný za svůj život."
Takže pokud jste si přišli na nějaké "až přijde správný čas", uvědomte si, že se z bodu A musíte dostat do bodu B, to je evoluce Duše, teprve tam čeká odměna, v jakékoliv podobě- u neúspěšného oplodnění- těhotenství, u "pornografika" -láska a odevzdání jedné ženě, u alkoholika - odpoutání se a zralost, u nevěrníka- věrnost a oddanost.
Za jako dlouho přejdeme z bodu A do bodu B je skutečně jen na nás. I kdybychom stáli jako zařezaní, Vesmír má své nástroje. Pomalu ale jistě posouvá každého člověka k jeho bodu B. A někdy zafunguje jen vážné onemocnění, u jiného ztráta zaměstnání, nebo úmrtí blízké osoby. Říkám tomu radikální řez.
Někdo se zuby nehty brání, bojuje, vyhrožuje, kope kolem sebe, upadá do depresí. Vidíte? Vesmír ví jak na nás, přesně míří do černého. To proto aby nám stále připomínal, že on je Velký, my jsme Malí. Malé nás dělá ego, i když je u některých lidí doslova nabubřelé. Však malá je ta Božská částečka(světlo a láska) v nás.
A ať už se to může zdát nemilosrdné, v pozadí té velké hry- BOŽSKÉ LÍLY je spousta Lásky a moudrosti.
Přeji vám láskyplný čas, Natálie*
