Hezký večer Natálko,
nevím zda píši správně a ani nevím zda je to takhle vhodné. Sledují Vás déle, nikdy jsem neměla tu možnost dostat se k Vám blíže než přes nějaký článek nebo video.
Mám toho tolik co bych chtěla psát, jen to nějak nechce ven. Mám tři úžasné dětičky a manžela s kterým se milujeme co to jde.
Před dvěma lety se k nám dostal projekt, do kterého se manžel zamiloval a díky němu se vzdal dobře placené práce a vyšel do neznáma s mojí podporou. Po dvou letech jsme na tom tak, že nejsme schopni platit naše výdeje. Máme v hypotéce domeček u lesa, dětičky na dva dny v týdnu v lesní školce, kvůli neočkování. Určitě by se dalo přestěhovat, děti dát to státní školky a žít nějak...my máme v životě trochu jiné cíle a plány...projekt jsem taky zkouška a stále ve mne ta myšlenka je, jen nevím zda je to mé nebo jen manžela a já to od něj nepřevzala. Hlavní důvod je ale ten, že jsem se dostala do pozice držiče a opory toho všeho. Starám se o děti, dům, manžela a teď začínám i prodávat věci co mají nějakou hodnotu, abychom vyšli. Manžel žije stále svým projektem..potřebovala bych, aby se na malý čas zastavil a nechal k sobě peníze přijít jinou cestou. Nevzdat se svého snu, jen zabezpečil to co je potřeba. Když už k němu příjde nějaká práce, tak to není ono a čeká a čeká...nezvládám pohled na něj, když sedí na gauči a je na něm vidět, že neví jak dál..chtěla bych vědět jak z téhle situace ven. Jen už nějak nemám tu sílu a nic ke mě nepřichází.
Píšu Vám a moc mě to mrzí, že sama nejsem schopná najít cestu z toho ven.
Vlastně nemám ani nikomu komu bych mohla upřímně říci jak to cítím. Před kamarády to nejde, manžel by to bral jako zradu. A ani já sama nechci. Vím, že mě potřebuje, ale dnes prvně jsem se k němu obrátila zády, protože už jsem nemohla.
Vím, že náš projekt má smysl a že tohle vše je jen zkouška, že to dokážeme...jen nevím jak tohle vše překonat a ustát.
Vážím si Vás a děkuji...ozývám se životu s prosbou o pomoc
Gabča
Dobrý večer, milá Gabčo, děkuji za Váš dotaz. Poradna tohoto typu je zdarma, tak je fajn, že jste toho využila. A nyní k Vašemu dotazu- víte, odejít z dobře placené práce a skočit rovnýma nohama do projektu, který zatím nevydělává, může udělat člověk, který je hodně v plusu a ví, že to půl roku finančně utáhne a hlavně- nemá žádné jiné pohledávky. Půl roku je taková běžná hranice na zkušenou. Funguje to, nefunguje to? Jaké budou mé další kroky? Vy ale doufáte již 2 roky, prodáváte své osobní věci, abyste vůbec vyšli, máte 3 děti, hypotéka, Vaše síly jsou u konce.... tak si tak říkám- skutečně je to Vaše reálná víra v úspěch projektu a nebo jde o pouhé přecenění sil a neschopnost si přiznat chybu (prohru?)? Nyní to stojí jen na Vaší moudrosti a vědomí, milá Gabčo. Je čas si přiznat jak se věci skutečně mají, pusťte to a vážně si promluvte s manželem. Manžel si bohužel kompenzuje nějaké své nenaplněné záležitosti z dětství, problém je, že je to destrukce a takto to dál vážně nejde. Uvědomte si, prosím, ještě jednu věc- kdyby Vám bylo souzeno věnovat se tomuto projektu, uspěli byste v něm během prvních 7mi měsíců. Nemusíte tolik bojovat o uznání a úspěch. Ty přijdou zákonitě tomu, "kdo jde správně". To se u Vás neukazuje. Bylo by velmi smutné, kdyby s sebou manžel stáhl vše, co má rád. Doporučila bych Vám navštívit společně konstelace a podívat se co projektu brání aby byl úspěšný a pak hned v reálu podstoupit nápravné kroky, dokud je ještě trochu čas... Vysílám podporu, Natálie
