Ahoj Natálko, chtěla bych Tě poprosit o radu. Už dlouho mě trápí, že se můj manžel nebaví o našem vztahu. Když jsme u příbuzných nebo u nás někdo je, poslouchá co řeknou ostatní a nebo mluví o sobě. Chybí mi u něho to slovíčko "my", jako rodina, partneři... Naposledy zase včera. Jeli jsme k mým rodičům a byl tam také bratr se svou ženou a synem. Všichni běžně komunikovali, bratr se ženou se bavili o běžných tématech co spolu dělají, co dělají se synem, a že byli na procházce.... Pořád tam bylo to slovo "my". Vzájemně se doplňovali. Manžel jen hleděl, chvílemi byl "mimo" nebo hleděl na TV. Ke komunikaci se vždy jen přidal a většinou šlo jen o něho. Přijela jsem z návštěvy zlomená, ukřivděná a nespokojená s vlastním vztahem. Natálko, čím to je? Dost mě to trápí. Raději jezdím na návštěvy sama nebo s dcerou. Ale je mi to líto, že tam není i manžel.
Co bych s tím mohla udělat? Dá se to nějak odblokovat? Manžel umí použít slovo "my" jen když jde o rybaření, nebo když se baví o jeho podnikání. Budu moc ráda, když mi k tomu něco napíšeš, už jsem z toho zoufalá.
Přeji Ti krásný den, Mirka
Ahoj milá Mirko, děkuji za dotaz. Nás ženy takové "detaily" trápí, ale jsou i muži, kteří -my- používají zcela přirozeně, a najdeme zase ženy, které to neřeší, je jim to jedno.
Co s tím u Tebe? Je nutné si v tom najít nějaký balanc. Odblokuj si na kineziologii to, že Tě to rozhazuje a znejišťuje. Řekni panu kineziologovi ve zkratce o co jde a jak ses pak cítila. On z toho vytáhne téma. Je tam nějaký vnitřní pocit nejistoty a také kombinace s kritickou odmítající složkou, která hledá a nachází jen to, co není dokonalé, ideální a to zásadně na druhých a kolem. Tato sekýrovací složka je ve skutečnosti Žena Trpitelka, která velice touží po lásce a přijetí, ale problém je, že si to sama neumí dát, vyžaduje to pouze po druhých, ALE ZÁROVEŃ když je Ti láska projevena, tak ji neumíš přijmout a ocenit. Proto jsi v neustálém konfliktu a nenaplněnosti. Toto naladění se dědí z rodiny, a ačkoliv má žena vždycky nespočet logických důvodů, proč to či ono, většinou je jí to k ničemu, neboť muži na toto reagují stažením se do sebe a ještě větším chladem a nezájmem, což v konečném důsledku zase zabolí jen Ženu.
Doporučuji atmosféru raději oteplovat a vyživovat úsměvem, pochvalou, pohlazením, než ochlazovat kritikou a poznámkami o jeho nedokonalosti a neschopnosti-- to se musí každá žena naučit! Jsem si jistá, že když zmizí Tvůj chlad vůči němu ( tento chlad máš vůči sobě, proto pak i vůči dceři a manželovi), zmizí i jeho chlad vůči Tobě. 
Více úsměvů, více, pohlazení, více něhy. Zvládneš to. Každý den se v tom můžeš zdokonalovat.
S láskou Natálie
