Zravím Vás, Natálko,
jmenuji se Eva a jsem z katolické rodiny. Dozvěděla jsem se, že ředitelka školky, kam chodí náš syn je v sektě - uctívá nějaké svaté muže z Himalájí, nosí dřevěné korále na krku, vykuřuje školku nějakýma tyčkama a hrají u ní v ředitelně mantry. Nechci aby můj syn chodil k takovým lidem, je to hřích, Bohu se to nelíbí. Jak to mám dítěti vysvětlit, že ho z té školky přehlásíme jinam? Mám obavy, nechci, aby si opět zvykal na nové prostory a děti, protože má problém navazovat vztahy, tam si už zvyknul, ale je nepřípustné, aby tam i nadále chodil, chápete... Děkuji za Váš komentář, zdraví Eva
Dobrý den, Evi, děkuji za Váš dotaz. Pokud se nepletu, katolická církev, a vůbec všechny církve a náboženství, které se hlásí k Bohu a vykládají svaté písmo, jsou o jednom a totéž, jde o vztah -člověka k člověku- a o vztah -člověka k Bohu-, že? Jak Vás však napadlo, že katolická víra je lepší než například víra a Cesta paní ředitelky? Mimochodem křesťanská církev je také sekta, záleží tedy na úhlu pohledu toho, kdo to posuzuje. Navíc je velmi zřetelné, že posuzujete něco, do čeho zas tak úplně nevidíte, máte domněnky...to je cesta Ega, ne srdce, Evi.
Všechny skupiny, které se pravidelně schází za nějakým vyšším účelem by se mohly z jistého úhlu pohledu nezasvěceného do problematiky nálepkovat jako sekta nebo nebezpečný spolek, že? A to včetně čtenářského kroužku nebo pravidelné besedy seniorů v knihovně :-)
Víte, ty tyčinky jsou jako kadidlo, čistí prostor a pomáhají očistit také lidskou mysl, jsou tedy prospěšné. Ty korálky na krku jsou pravděpodobně Japa Mala, mimochodem z Maly vznikl Váš Růženec, zajímavé že? Uctívání Svatých z Himalájí je stejně duchovní a krásné, jako uctívání Panny Marie a Ježíše. Mimochodem, Světci z Himalájích mají v úctě jak Ježíše tak Pannu Marii a vědí o jejich misi a životě více, než jste se možná dozvěděla od svého faráře nebo biskupa. Himalájší Světci život žijí v lásce, oddanosti k Bohu a v čistotě mysli, stejně jako nám "bližší" Světci a porovnávat, kdo z nich je lepší je skutečně nezralé a nemoudré. Píšete, že se Bohu něco takového nelíbí, je to hřích.
Paní Evo, co Vy o Bohu vlastně víte, znáte Ho? Cítíte Ho ve svém srdci? Až to tak bude, uvidíte Ho také v ostatních, zejména pak v někom, kdo i v práci na Něj oddaně myslí a je s Ním, například paní ředitelka. Co Vám mohu tedy poradit? Zbavte se Vašeho sektářského a vyhraněného postoje a velmi se Vám uleví, do takového srdce a vědomí pak Bůh vstoupí rád a plně. Dejte synovi šanci se o tom rozhodnout sám a respektujte to. Přeji Vám jen to nejlepší, mějte víru v Dobro lidí a neodsuzujte to, čemu nerozumíte a co Vás leká.
S láskou Natálie*
