Ahoj Natálko, chtěla bych Tě poprosit o radu.
Je prosím Tě nějaký způsob jak se připravit, nebo vědomě chovat, když odchází náš blízký?
Moje babička (95 roků) o kterou pečují, velice moudrá, silná žena, která mi v životě dávala velice mnoho v přístupu k životu, vědomosti a určitou moudrost a lásku, je nyní v nemocnici, přestává jíst, srdce přestává fungovat...slábne.
Denně jsem u ní 2 hodiny... v době návštěv. Snažím se, aby na večeři něco snědla, mažu jí její suché tělo, rty, držím ji za ruku a hladím ji....Mám pocit bezmoci...že jí nemůžu pomoct. Ona říká: " Jak nám to pán Bůh servíruje, tak to musíme brát" a že bojovala, ale už nějak nemá sílu...
Co bych Nátálko mohla udělat pro ní a pro sebe, aby mohla odejít a já neudělala nějakou nevědomou chybu.
Pokud je nějaká rada, moc za ni děkuji. Jana
Ahoj Janičko, děkuji za Tvé řádky. Děkuji, že jsi napsala a mohu Ti odpovědět touto cestou. Někdy přijdou v životě situace, kde nemáme bojovat, ale oddat se procesu ve smíru a v důvěře, vděčnosti. Toto platí nejen pro babičku, která tím právě moudře prochází, ale je vzkaz i pro Tebe. Zajímala bych se, zda babička chce i nadále pobývat v nemocnici, či zda chce domů. To je docela důležité.... Je od Tebe velmi citlivé a krásné, že jsi s babičkou a pečuješ o ni. Je to ten největší dar, který můžeme svým blízkým v tomto okamžiku ze sebe nabídnout. A pak je ještě jedna silná podpora- modlitba, mantra. Babička věří v Boha a proto by jí udělalo velmi dobře, kdybys s ní odříkávala modlitby, nebo alespoň Ty v duchu, když jsi s Ní. Duše babičky to vnímá. Co dále udělat- připomínat si, že pustit a nechat jít, důvěřovat tomuto procesu je léčivé, očistné. Držet, ulpívat a obviňovat se, či zlobit se na Boha a klást si otázku Proč??! nejsou na místě a jsou zátěží pro Vás obě. Projevuj vděčnost, vzpomínej na to krásné, co bylo a žij jak nejlépe umíš dle toho, co Tě babička naučila, a pak už jen čekej.... Vysílám podporu, jsi silná a milující vnučka.
