"Laskavost je důležitější než moudrost, a poznání tohoto je začátkem moudrosti"
Ahoj Natálko,
už asi tak měsíc přemýšlím, zda-li se Tě mám touto cestou ptát. Tvé příspěvky na zdi čítávám a jsou pro mne velmi inspirující. Chci jít ve svém poznání dál. Mrzí mě že letos jsem se nemohla zúčastnit rituálů v jurtě byly jistě úžasné jen z fotek :-)
...Poslední asi dva měsíce si vyčleňuji ráno pro meditaci a mantru-každý den.
Vím, trvalo to, ale všechno má svůj čas :-) a cítím, že bych potřebovala nějakou další, kterou bych poprosila o vnitřní vedení, abych mohla lépe naslouchat..
Ale v průběhu měsíce se začala sypat má rodina, nejdříve rodiče, vypadalo to na rozvod ani jsem si neuvědomila, jak moc mě to může zasáhnout a teď bratr... s ním nevím a žádám o Tvou cennou radu.
Rozešla se s ním přítelkyně a on se chová šíleně a to doslova. Vím že to má těžké vidím v něm hodně problémů z otce, navíc z jeho strany byl nechtěný, naopak máma ho vždycky bránila a klestila mu vždy každou trnitou cestu. Já s ním bližší vztah nikdy moc neměla je o 8 let mladší, já byla na škole pryč z domu a tak jsme si nikdy moc nepovídaly. Občas i dokázal psychicky ublížit (to má po tátovi), a proto taky vím, že jeho mysl je zaplněna špatnými věcmi, je na dně a nemá chuť se z toho dostat, brečí táhne s sebou ke dnu i tu přítelkyni, protože s nikým jiným nechce mluvit, dělá, co by člověk normálně nedělal, píše závěť, mámě smsky že ji má rád ale už nemůže dál... Chci mu pomoct nabídla jsem mu svou oporu, snažila jsem se ho podpořit, mluvit s ním, ale on nevnímá, jeho pohled je prázdný a nevidí žádnou cestu dál. A mě to tak skličuje, ráda bych mu ulevila, ale zároveň vím, že musí chtít on sám, jsem zoufalá z toho, že nevím jak mu pomoci, cítím se bezmocná, vhání mi to slzy do očí a prostě nevím co s tím.
Prosím Tě, Natálko jak s tímto mohu já pracovat?
Děkuji za tvůj čas a přeji slunné dny a ať se Ti daří...
Šárka
Moc Vás zdravím Natálie,
chtěla bych moc poděkovat za Vaše příspěvky, rozšiřují mi obzory, spousta věcí, které neznám a moc se mi to líbí.....přijde mi to jak kdybych se vydrápala na vrchol hory a za obzorem mě čeká něco nového co se snažím najít, ale stále mě znervozňuje okolní svět, materialismus, pomluvy...já to nechápu, lidé mi říkají že jsem se změnila, odpadlo spoustu přátel, jelikož se naše názory liší, mají mě za blázna...slovo Bůh je pro ně sprosté slovo, oni mi prostě přestali rozumět a já jim :-)
Kamarádky mají milence užívají si, pak o tom dlouhosáhle vyprávějí jak je to perfektní a tak....pak jim řeknu svůj názor a mají mě za divnou, že se mám jít léčit :-D Jsem ted ráda sama v knížkách, toužím všechno vědět, poznat svoje JÁ kdo jsem a kdo se skovává za dvěma černýma očima ve mě....neskutečně vzrušující hledat sám sebe :-) Proto Vám chci moc moc poděkovat za rozšíření obzorů a témata na Vašem profilu, vždy se těším na nové.
A moc bych Vás chtěla poprosit o tip na nějakou dobrou knihu.
Děkuji Veronika
Dobrý den, Natálie,
moje přítelkyně chodí k Vám už několik let na různé akce. Příznivě to na ni působí. Vím, že má se mnou někdy těžkosti, nemám vyřešeného otce. Často mi to říkala, byla z toho smutná, ale já jsem moc nedbal, přiznávám. Teď už nějakou dobu nic neříká, je tak nějak více nad věcí, ale já si najednou uvědomil, že by mi klidně mohla odejít za někým lepším. Nevím co mám dělat, nechci na ni tlačit ani ji nějak svazovat, ale strach o nás mám. Myslíte že má nějaký hlubší smysl abych si otce vyřešil? Jak to mám udělat? Už nežije.
Děkuji za odpověď, Honza
© 2016-2024 Deník Natálie Tothové , GDPR