Ahoj milá Natálie,
asi už dozrál čas a tak Ti posílám zpětnou vazbu, a musela jsem spojit tři události - Om chanting v září ve Zlíně, Daršan v Praze a Rituály v Brně :-).
Om chanting byl krásný a dokonce jsem dostala velmi dojemný vzkaz od dušičky chystající se na svět pro jeho maminku. Jsem za to velmi vděčná.
Další den ráno jsem měla výměnu názorů se svým pubertálním synem a musela jsem být hodně přísná (dle mě) a zlá (dle syna). Když jsem pak seděla u snídaně a dívala jsem se na stromy venku, zdálo se mi, že slyším Swámího hlas, jak říká: "I toto je láska, když musí být matka přísná na své dítě". To mě uklidnilo. Pocítila jsem spojení a začala jsem se na Daršan těšit.
Dva dny před odjezdem do Prahy mě začal bolet žaludek a nemohla jsem moc jíst. Noc před daršanem jsem nemohla spát. Ale protože už tyto stavy znám, věděla jsem, že to je jen zkouška mého Záměru. V sobotu ráno jsem sedla s kamarádkou do vlaku a jela. Byla jsem velmi unavená po noční službě v práci a pak z té noci, co jsem nespala ani doma a celé břicho bylo stažené napětím a nervozitou. Rozhodla jsem se dýchat co nejvíc vědomě a prostě tím vším projít. V Praze jsme měli naštěstí ubytování v penzionu, i když jsme tam tedy moc nespali. Samotný Daršan byl pro mě velkou výzvou a vykročením z komfortní zóny - tolik lidí a zvuků. Lidé mi nevadí, líbilo se mi je pozorovat, na zvuky jsem hodně citlivá, a tak to bylo docela náročné.
Na řadu jsme přišly před 3. hodinou ráno. V samotné frontě jsme stály necelé tři hodiny. Nejdřív jsem měla pocit, že se to prostě nehne, že stále někdo předbíhá, že mi pořád někdo stojí v cestě - celou dobu však přicházela spousta uvědomění. Byla jsem vděčná za všechny lekce pokory, které jsem předtím v životě dostala, protože teď se mi velmi hodily. Po dvou hodinách jsem už viděla na Swámího a pak už to šlo rychle. Viděla jsem, jak se usmíval na přicházející lidi a těšila jsem se, že jeden z jeho úsměvů bude patřit mně. Ale nepatřil. Podívala jsem se do jeho očí a čekala na ten úsměv, který nepřišel a cítila jsem zklamání. Jakoby mě odmítl sám Bůh. Říkala jsem si, takto to přece nemá být. Co jsem udělala špatně? Všechno to, co jsem absolvovala a co mě ještě čeká při cestě domů, všechna ta bolest pro toto? Byla jsem Velmi unavená, a už jsem neměla sílu o tom přemýšlet. Nechala jsem to prostě být. Kamarádka byla šťastná - na ni se usmál :-). Jely jsme taxíkem do hotelu a ztratily se, vystoupily jsme na špatné ulici, o půl čtvrté ráno jsme stály někde v Praze uprostřed křižovatky a mávaly na kolemjedoucí taxíky, než se jeden smiloval a odvezl nás na správnou adresu k našemu penzionu. Šly jsme spát úplně vyřízené. A pak to přišlo, zdál se mi sen o Swámím. Byli jsme na nějakém setkání, kde bylo hodně lidí a Swámí se tam zeptal: "Co je v životě nejdůležitější?" Otočil se na mě a já řekla: "Láska a víra." Kývnul hlavou a usmál se :-). A já byla šťastná:-).
Další dny přicházelo spoustu Aha momentů. Uvědomila jsem si, že není důležité to, co vidí mé oči, ale to, co cítí mé srdce. A mé srdce miluje Boha, ať by vypadal jakkoliv a troufám si říct, že i "udělal" cokoliv.
A Rituály byly jedním slovem úžasné, milá Natálie, jsem Ti vděčná za to, že nasloucháš svému vyššímu vedení, své Duši a Srdci. Jsi Láska a Světlo. A tak i Tvé Rituály byly takové - laskavé a světelné. Děkuji také Tvému Martinovi za krásný Om chanting - to tedy byla síla veliká. Není tady prostor psát úplně o všem a asi ani není potřeba. Ty dokážeš vidět, jak to mé srdce cítí.
Děkuji Ti za Tvoji laskavost a jemnost a také za Tvoji Sílu, jsi mou inspirací :-). A prosím, omlouvám se, že Tě někdy z velkého nadšení chytám za ruku - to nevím, jestli je pro Tebe v pořádku.
Těším se na viděnou v Brně na Rituálech II.
S láskou Sylvia
