Ahoj Natálko,
píši Ti pár řádků po cyklu z minulého roku. Vše si pěkně sedlo, od ledna cítím příliv hojnosti do mého života, vše se dobře daří a postupně se násobí a rozšiřuje. A to jak moje emoční stabilita a všeobecný nadhled, tak i třeba pracovní vztahy a tak. Největší boom jsem zaznamenala ve vztahu k rodičům, tam je nesmírný pokrok. Skutečně 2 roky práce na sobě, a sklízím ovoce své "dřiny" 
Vím, že je ještě na čem pracovat, a přesto že se teď cítím jakoby na pohodu, chci se přihlásit ještě na Tréning v červnu, abych se ještě případně něco doučila, zopakovala si nějaké postupy a poznala nové lidi a jejich denní příběhy s technikami.
Chtěla bych ještě dodat odvahu kamarádům z terapií, aby techniky opravdu poctivě používali, neboť to děláme jen pro sebe, pro náš lepší každodenní život, ačkoliv si myslíme, že jsme už vše zvládli a pochopili. V nečekaném okamžiku přijde úder blesku, na kterém máme pochopit, že zdaleka ještě není dílo dokonáno a ego má stále svou silnou pozici. Prostě je snadné uvíznout ve stagnaci a považovat ji za období klidu Znám to dobře i u sebe. Během dvou let s Natálkou jsem tyto lekce zažila 4x. A pokaždé jsem si uvědomila, že jsem ani nepostřehla mou pasivitu a lenost učit se a jít dál. Vždycky se pak muselo něco stát, abych se probudila :-) Jak jsem pak byla ráda, že jsem našla zápisky z terapií a okamžitě se opět poskládala do normálního stavu, ve kterém umím fungovat Jsou to pak techniky, které nás zas a znovu vrací do svého středu odkud čerpáme klid i rozhodnost. Prostě to funguje a stále je co oprašovat a Natálko, Tobě musím poděkovat, kolik času a trpělivosti s námi máš. S každým naším "nyní Tréning nepotřebuji" vidíš jak moc to vlastně potřebujeme, než skutečně dokážeme jít sami, s pěknou vzpomínkou na Tebe.
Jsi naše Jednička a máme Tě rádi.
Hezký víkend, Lenka s rodinou
