Ahoj Natálko,
dlouho jsem přihlašování odkládala, stále jsem měla nějaké vnitřní brzdy, tak snad nepíši pozdě. Moc ráda bych přišla na Den Rituálů. Posledně to byl velmi intenzivní a vzácný čas, zpětně Ti za tuto možnost s pokorou děkuji. Chtěla bych se znova setkat se svými předky a dostat se tam, kam se mi nepodařilo dostat posledně. Na těch minulých jsem pochopila, proč jsme měli já, mé sestry a i rodiče v povědomí to, že život je jen pouhá dřina, že to je smyslem našeho života, že musím pracovat bez radosti a pocitu naplnění. Uvědomila jsem si, jak moc mě tato zátěž životem provázela, jaký těžký balvan jsem na svých bedrech nesla.
Za ten rok jsem na tomto tématu v nějakém rámci popracovala, mám však pocit, že mnohé ještě zůstalo. V mém rodě stále cítím nedostatek lásky, otevřenosti, důvěry, mí blízcí žijí mnoho strachů, nepřijetí a tvrdosti. Ráda bych toto na rituálech odevzdala, podívala se hlouběji a otevřela dveře světlu. Zvědomila bych si ráda další rodová témata, kolem kterých zatím chodím bez povšimnutí, a které mi tajně kradou sílu.
Chci se zbavit dalších škodlivých vzorců, které mi poutají ruce, které mi brání svobodně se nadechnout, které mi byly předány. Odpustit sobě i jim. Kéž je mi to umožněno..
Děkuji Natálko, moc Tě zdravím!
Marcela
