Kategorie: Vaše příběhy a recenze

Milá Natálko,
ráda bych se s Tebou podělila o zážitek z Tréninku Emoční zralosti, konkrétně ze zadání *kolektivního vědomí MATKA - DÍTĚ - LÉKAŘ*
...Začínala jsem v pozici MATKY a když vše začalo byla jsem jako přibitá k zemi neschopna ničeho. Naprosto mě ovládala síla, která šla ze strany lékařů a nebyla jsem schopna ničeho. Stála jsem na místě, zírala na lékaře a bolelo mě u srdce, protože jsem slyšela naříkat a volat děti. V okamžiku, kdy jsem si uvědomila, že my matky jsme velmi silné a dokážeme cokoliv, co chceme a dovolila si to říct nahlas, pustilo mě to k dětem. Poklekla jsem, utěšovala je a prosila o odpuštění, že se necháváme my matky tak ovlivnit lékaři. Potom mi jedno dítě řeko: "Mami, odpusť sama sobě." Tolik jsem plakala. Nakonec jsem pomáhala dalším dětem na svět a viděla, jak se bojí, přijít do rukou lékaře, že opravdu potřebují cítiti a vnímat mámu a že jsou v bezpečí.

Jako DÍTĚ jsem se zlobila na matky, které tam řešily lékaře a úplně na nás zapomněly. Také mi vadil hluk, který šel ze strany lékařů. Nakonec mě jedna maminka přivítala na svět ve své náruči a já byla tak šťastná.

No a nakonec jako LÉKAŘ jsem křičela na matky takové hnusy. Vnímala jsem je jako kusy, jako práci, jako že mě zdržují a obtěžují. Potom to ustalo a já šla před matky pokleknout, protože jsem si uvědomila jejich sílu a zjistila, že lékaři se vlastně síly matek obávají a uvádí je do nejistoty. A potom jsem šla mezi matky a děti a obcházela to a respektovala intimní prostor, mezi matkou a dítětem, bylo to tak krásné a posvátné. Jen jsem se ptala jestli něco nepotřebují a nechala je být. Jedna maminka mi dokonce poděkovala a přála si víc takových vědomějších a citlivějších lékařů. Zaplavil mě obrovský pocit vděku a smíření.

Celý trénink se mi točil kolem tématu mateřství, vztah matka - dítě. V kruhu jsem několikrát hrála dítě a řešila s maminkami náš vztah. Měla jsem možnost pohlédnout na každodenní pochyby maminek dětskýma očima. Týden předtím jsem si u Jana nechala odblokovat program Jsem špatná matka a na tréninku se to krásně dočistilo.

Můj poznatek z toho všeho je, že dětem stačí stoprocentní pozornost v přítomném okamžiku, když si o ní řeknou. Že děti potřebují volnost a naši důvěru, že určité věci zvládnou sami. Ne abychom jim neustále stály za zadkem a dělaly jim bodyguardy A nejdůležitější, potřebují naši bezpodmínečnou lásku.

My matky na sebe klademe velmi vysoké a někdy až nereálné nároky. Myslím, že je důležité, aby si každá žena/matka uvědomila svoji sílu a začala s ní pracovat. My ženy/matky totiž dokážeme všechno, když budeme chtít. Jde jen o to, zamyslet se nad prioritami, co je opravdu důležité. :

Natálko dnes a denně děkuji za techniky, které si nám během Cyklu terapií předala. Žije se mi mnohem lépe, jsem si mnohem jistější, a když se dějí nějaké kalamity, okamžitě vím, zda si mám jít zadýchat, zabouchat do polštáře nebo si odpustit.

Upřímně a ze srdce Ti děkuji za vše co děláš.
Přeji Ti krásné léto a těším se na další setkání.

S úctou a láskou Šárka

Kategorie: Vaše příběhy a recenze

Ahoj Natálie,
rád bych Ti napsal zpětnou vazbu k tréninku emoční inteligence. Byl to pro mne velice zajímavý den. Čekal jsem, že si zopakujeme techniky a než se člověk naděje už pojede zpět domů . Ale jak už to na takových akcích bývá, vše bylo jinak.

Hned na začátku se postavily rodové linie. Zde jsem cítil velmi silnou stabilitu a také to, že mým rodem proudí požehnání a milost. Byl jsem překvapený a mám velkou radost, že cítím z rodu podporu a že jsem se vůbec mohl do této linie narodit .

Kategorie: Vaše příběhy a recenze

Milá Natálko,
už dlouho Ti chci napsat a podělit se o své zážitky ze tří akcí, které jsem díky Tobě prožila. Rozhodla jsem se jít za své hranice :-) ... nejsem zvyklá tolik sdílet :-)
... Prvním byla "Duše vztahu". To co tomu doma předcházelo se nedá popsat, jako to bylo těžké s mým manželem, nepoznávala jsem se ... Velkou inspirací mi bylo "Ohniště", protože mám ráda praktické ukázky zasazené do reality ... a tento příklad jsem uvedla také doma, rozjela se velká diskuze :-) a hra, kdo přidává polínka a kdo háže pneumatiky. Teď si s manželem děkujeme za hozená polínka anebo upozorňujeme děti na pneumatiky :-) Nejvíce ale na mne nechalo vliv kolektivní vědomí penis a vagína. Byl to pro mne jeden z nejsilnějších zážitků vůbec. Už dříve jsem zažila kolektivní vědomí na tvých Terapiích hrou - při porodu, když jsem cítila že jsem nejen na gauči a přihlížím porodu ale já jsem byla v porodu, já jsem byla vším a to ve mně tenkrát vyvolalo velký pláč, nerozuměla jsem tomu, ale bylo to krásné. Druhý zážitek byl jiný, nekrásný a své emoce jsem nemohla zastavit, nevnímala jsem čas ani prostor, pak jsem se za tyto projevy velmi styděla a nerozuměla jsem jim. Teď jsem tam ale stála, nebyla v tom sama a cítila velkou energii skupiny, vnímala jsem nepopsatelnou bolest, ze které mne nemohla dostat po dlouhou dobu ani mantra. Později mi to připomnělo mé životní bolístky, ve kterých se dlouho zbytečně bahním a nevnímám světlo, které je tak blízko. Jediné co jsem věděla, že mám jít dolů do kolen ... do poklony. Táhlo mě to velmi ke středu a blíž k mužům, pomalu jsem se posunovala ale dál jsem nešla. Pak tam byl se mnou Swami Viswananda a mluvil na mne ... doteď vidím jeho tvář, tilak, stažené vlasy dozadu, oranžový oděv, stále mi připomíná ať jsem v pokloně a tam setrvávám a zdůrazňuje mi, ať už přestanu brečet, je čas jít dál, dotýká se mé brady a naznačuje tím, abych byla rozhodná. Také jsem cítila svou kundalini energii, třásly se mi neovladatelně ruce. Vnímám to jako impuls, abych je více používala, protože je v nich velká tvořivá síla. K mužům jsem nemohla jít, nešlo to, odrazovaly mne jejich chladné výrazy ve tváři. Naopak jsem cítila velkou lásku ke všem ženám, těm křičícím, uctívajícím, stojícím, ležícím, prostě všem. Cítila jsem velkou společnou sílu. Teď už vím, že to že jsem nešla k mužům byl můj strach vykročit z mé komfortní zóny a čelit neznámému. Jak si stále dělám meditace a denní praxi, ale jen v té mé bezpečné bublině. Takže pěkně pomalinku, potichoučku, jen abych náhodou nevykročila do neznáma ... Mé pochopení a zasazení do reality je takové, že když se teď podívám na syna, který je jako oheň a voda a ve svých negativních emocích velmi důsledný, zpívám si Om namo Narayanaya a učím se jej s pokorou přijímat, soucítit s ním. Když slyším svoji dceru jak křičí a provokuje, přijímám ji a s láskou ji vysílám světlo, soucítím s ní. Když můj muž tráví čas s kamarády a holduje alkoholu, přijímám to, nepatří mi, nevlastním jej a popřeji mu ať se baví. Pak pozoruji své pocity a hledám, kde se vlastně vzaly a jestli jsou vůbec moje. Učím se vlastní odpovědnosti a přenechávám druhým tu jejich ... A že když si něco velmi přeji, musím pro to udělat 1. krok. Došla jsem i k uvědomnění, že rodinné rozpory u nás doma mohou být nejen individuální ale hluboce čistící z kolektivního hlediska. Hodně se mi ulevilo.

Na další akci "Sudaršana Yagna" jsem byla se svým manželem. Já jela naladěná, cítila jsem už přicházející energii a těšila jsem se. Můj muž měl zřejmě opačné pocity, protože předchozí noc spal na vlakovém nádraží po pivním festivalu a měl pěknou kocovinu. I přesto se mnou jel a jediným slůvkem nic nenaznačil. Asi bych mu dříve pěkně vynadala, ale teď jsem se cítila klidná a natěšená. Manžel byl celou dobu akce v tichosti a v sobě, vlastně se mi spíš vyhýbal ale v půlce se mi svěřil, že jako jediný odešel z pivní akce a utíkal jak o život na vlak, protože mi slíbil, že mě tam doprovodí. Ale věřím, že to nebyl jen slib ke mně ale také volání jeho Duše a náš společný záměr. Kdybych mu vyčítala a nadávala, že nebyl celou noc doma, tak by mi nic neřekl. A proto si ho velmi vážím a miluji ho. Po Yagně se k nám postupně stěhuje Úcta, Pokora a bezpodmínečná Láska. Někdy si to ještě holky rozmyslí a odejdou ale jen nakrátko, brzy se zase vrátí :-) Jsou u nás konflikty stále, ale teď je více vnímám ne jako bolest ale výzvu v posunu. Posun také vidím u mojí mamky, byla na svém prvním odbloku! A požehnané posvátné provázky z Yagny dostaly také naše dvě starší děti, syn a dcera a svědomitě je nosí. Dokonce syn donesl poznámku z tělocviku, že si šňůrku odmítl sundat. Musela jsem jít do školy a vše vysvětlit. To vnímám jako obrovské očistné pouto i pro někoho kdo se akce nezúčastnil. Jsem velmi šťastná, že jsem tam mohla být. A krátce po návratu jsem dostala od kamarádky registraci na Gayatri yagnu ve Springenu a vnímám to jako velké požehnání.

Na třetí akci "Trénink" jsem zvažovala, že vůbec nepojedu z mnoha důvodů. Mé ego ji prostě nepotřebovalo:-) Proč taky, denní praxi dělám poctivě, časově v presu a finančně jsem chtěla ušetřit. Ale pár dní před akcí začaly zase velké konflikty mezi dětmi a tak jsem se přihlásila s jednoznačným záměrem - říkat "NE" je také láska. Vzpomínám si na zážitek, jak zemský Swami na vánočním požehnání dal svému oddanému pohlavek, přes celou místnost jsem to viděla a nechápala jsem, vnímala jsem celou tu situaci negativně. Takový duchovní vůdce hlásající lásku a udeří člověka! Teď už vím, že to byl pohlavek z lásky - velké požehnání. Na tréninku jsem si velmi užila emoční kruh, vlastně jsem nevěděla koho chci potkat, tak jsem jen chodila a podle svých pocitů přistupovala a hodně odevzdávala pláčem, úctou a integrováním. Hodně mi dalo, když jsem hrála roli jiných ... zejména role mužů a to jsem si uvědomila co potřebuje můj muž - ženu, která se směje a tančí, ženu která je spokojena a ukotvena ve svém ženství ... byla jsem i ještě nenarozeným dítětem, kdy jsem cítila Světlo a velkou sílu a poslání a také dharmou duší toho druhého. Jak se vše prolínalo do mého života. V rodové linii jsem vnímala hloubku a rozložitost kořenů a propojenost se všemi ostatními dole v zemi a nezměrnou sílu, která mnou proplouvala, vášeň i sexuální energii a radost ze života :-) V kolektivním vědomí Matka, Dítě a Lékař, byla pro mne stěžejní role Dítěte. Před narozením jsem se radovala, smála se a bavila. Volala jsem na matky, ať už se přestanou hádat s lékaři. Pak byl ale velký emoční pád, přidalo se ke mně dvojče, které mě začalo brzy pěkně štvát, začala jsem se cítit omezována a ohrožena! Po narození jsem se držela matky jako klíště a tak "sestra" se musela narodit sama a ta její rozesmátá tvář, že to zvládla ... ve mně vyvolalo další pocity méněcennosti a slabosti, byly to hluboké nepopsatelné emoce, byly to emoce mého jedenáctiletého syna ... a já teď vím jak se cítil a jak se teď cítí ve vztahu ke své mladší sestře, kterou od narození odmítá ... Svou sestru jsem stačila obejmout a pocítila tak novou víru v uzdravující proces a vyšší moudrost. Do hádek dětí se teď snažím nezasahovat a opakuji si větu, kterou si mi dříve poradila "Důvěřuji moudrosti svých dětí" a zpívám si v duchu mantru. Je to těžké ale důvěřuji a odevzdávám své strachy o děti. Jako lékař jsem volala na matky, ať už něco dělají. Až pak jedna matka řekla "jsem silná" a já šla k ní a byla ji po celou dobu oporou. Pro mne je to připomenutím jak je důležité být silnou a vědomou matkou a ukázat to!

Všechny tři akce mě ještě více naladily na Lásku, Rozšíření Vědomí a Gurujiho. Navedly mě na mou Cestu a jsem za to velmi vděčná :-) Milá Natálko děkuji Ti za tvou velkou sílu, podporu, lásku a moudrost, vnímám z tvých akcích velký očistný proces plný Světla a klaním se Ti.

Klára