"Laskavost je důležitější než moudrost, a poznání tohoto je začátkem moudrosti"
Ahoj Natálko,
prosím Tě o vysvětlení, jak sem Ti psala, že se poslední dobou necítím dobře, tak sem si to hledala na netu a podle mě jsem psychicky labilní.
Jaký máš na to názor? Hodně mě to trápí, píšou tam že takový lidí se léčí antidepresivy, nic takového brát nechci, jen mě to štve, protože ubližuju synovi a bojím se že mě nechá skrz to partner. Popíšu Ti to a řekni mi zda se tak chová i normální člověk, do takových situací se dostávám hlavně když mám hodně práce a vůbec se nezastavím, prostě jsem pod tlakem a stresuje mě to, někdy to prostě na mě padne a je mi do pláče, nebo naopak jsem vzteklá a řvu na syna, moc mě to bolí, ale v tu chvíli je to silnější než já.
Začlo to být hlavně od té doby co pracuju, protože toho musím stihnout za dopoledne hodně, uvařit, domácí práce atd a ještě mít chvíli čas na sebe, třeba pak malý nechce jíst a já ho sprdnu a partner mi třeba řekne co sem dělala. Některé dny to je lepší a některé je to katastrofa, studovala sem astrologii, tak vím že je to i podle fází měsíce a tranzitů, nejhorší je to kolem úplnku což je právě ted. Vím že přítel to má taky, akorát v jiné formě, to je hyperaktivita a třeba ta tráva a alkohol. Prostě potřebuju mít na vše víc času, vše si dělat v klidu a né honem honem a pak jít ještě do práce, vím že jsme se o tom už bavily. Jenže prostě uvařit musím, zacvičit si a umýt nádobí atd. Snažím se dělat to cvičení každý den, jenže je mi ted zle jak opakuju tu mantru s duší, tak někdy se mi podlamují kolema i u toho dýchání mám tlak v hlavě. Řekni mi prosím Tě zda je to normální s tou prací pod tlakem nebo sem opravdu tak s nervami v čudu a co mám dělat, nechci vypadat jako hysterka, sama nevím co to je, i takový vztek mám, může se to čistit vše po té terapii? ale měla sem tohle i dřív ale ted to trvá už několik dní v kuse.
Díky Katka
Krasne dobre ranko prajem.
Uz od vcera rozmyslam, ci vam napisem alebo nie.
Kedze vas neviem dostat z hlavy, tak vam pisem. :-)
Od detstva vnimam duse. Najprv som ich len citila. Casom sa mi parkrat stalo, ze aj videla. Hrozne sa toho bojim. Mam bujnu fantaziu (a mozno to mam z filmov, ktore som videla, ze budu robit zle) filmy som prestala pozerat, no pocit ostal.
Neskor mi bolo povedane, ze v min.zivote som vyuzivala mrtve duse vo svoj prospech. A kedze hlboko poznam ich silu, tak sa teraz bojim. Neviem co je na tom pravdy. Fakt je, ze v samotny okamih, ked som ich uvidela, nebol taky strasny ako v mojej hlave. No stale mam strach, co uvidim. Hlavne ked citim, ze su to nizke entity alebo ako to mam nazvat. Rada by som sa toho strachu zbavila. Nechcem sa toho bat. Ako sa mam strachu zbavit?
Dalsia vec je, ze pred cca 3 rokmi som dostala silny pocit, zeby som sa mala venovat uzdravovaniu. Velmi silno som citila, ze svoje ruky nevyuzivam spravne. Teda vobec. Ze maju silu a ja neviem, co s nimi. Napr.sa venovat kineziologii a pod. A tam som sa zasekla a dalej nepohla. Nechala som to tak. Stojim na mieste uz dlho, lebo neviem kde zacat. A tak som stala, az som narazila na vas profil a zrazu mi prisla myslienka: napis jej.
Nevenovala som sa tymto veciam. Vedela som, ze su, ale nechcela som mat s tym nic, kedze som sa bala. Tak ci tak som ich vnimala, aj ked som nechcela. Az mi raz prisla do cesty pani, ktora povedala, ze sa tomu neubranim. Ci chcem alebo nechcem ide to ku mne a bude sa to stale stupnovat ze sa nemam bat. A mala pravdu. Nevyhladavala som, no okolnosti ma dotlacili. Ci ludia al.situacie.
U vas citim velku silu. Neviem ju ani opisat. V hrudi citim taky dobry silny tlak. Viete ako ked ste zamilovana a viete, ze za 3 min. pride. Zvlastne.
Taky pocit som uz dlho nemala. Dakujem, ze ste si to precitala. Dufam, ze sa niekedy stretneme. To sa chce s vami asi kazdy. :-)
Neviem, ci je potrebny, ale pre istotu posielam aj datum narodenia.
Este raz velmi pekne dakujem. Uz len zato,ze som sa vam mohla vyliat.
Dakujem a prajem krasny den.
Katarína
PS: neviem presne ako to funguje. Napiste mi kolko vam budem dlzna za radu.
Dakujem, Katarina
Milá Natálie,
môj muž ma znervózňuje a ja neviem, čo s tým. Paradox je, že je práve veľmi milý a pozorný, kde kto by si myslel, že je to úžasné, ale mne sa to niekedy zdá až príliš. Niečo robím a on sa do toho hneď vkladá, hneď mi pomáha a mna to vytáča. Je to tým, že nedokážem prijať jeho pomoc a lásku, ktorou ma zahŕňa, alebo ako si to mám vysvetliť? Už som mu aj hovorila, že niekedy potrebujem priestor, ale on je takto naučený jednať, jeho otec robí to isté. Nechcem mu ubližovať mojim odmietaním, ale niekedy mám pocit, že už vybuchnem.
Ďakujem.
Pekný deň prajem,
Marika
© 2016-2024 Deník Natálie Tothové , GDPR