Otázky - Odpovědi

Milá Natálie, 
děkuji, že nám pomáháte pochopit různé souvislosti a nejednomu z nás otvíráte oči. Někdy je to malá terapie šokem, obzvláště pro ty co nechtějí něco vidět, ale ta láskyplnost je tam z Vaší strany tolik cítit, že se snad na Vás nikdo ani nemůže zlobit. I já jsem zastáncem toho, že když se pravda vysloví v pravý čas a s láskou, tak člověka osvobodí. I já si k Vám dnes jdu pro jednu pravdu, možná pro šokovou terapii  Je mi 29 let, všichni v mém okolí mě tlačí do mateřství, ohání se výzkumy a "logickými důvody", ale já to tak necítím. Dítě chci až později, ale ten tlak v okolí je tak silný... Neumím se mu prostě bránit, co mám dělat? Je správně chtít děti až se v práci nějak uvedu? Nebo je správně nechtít děti vůbec? Téma mateřství se pro mě za tu dobu nátlaku stalo pěkně husté téma, po kterém se mi na těle vytvořil ekzém. Je to vůbec možné, aby mé tělo tak agresivně reagovalo na to, co lidé říkají?Děkuji za Váš pohled, Karolína

Číst dál...

Milá Natálie, 
od té doby, co jsem na sobě začala pracovat a začala jsem sdílet různá moudra a postřehy z internetu, někteří mí přátelé si mě odhlásili z facebooku. Jsem z toho v šoku, co se to děje? Je to to, že máme každý svou realitu? Děkuji- Iva 

Číst dál...

Hezký večer Natálko,

nevím zda píši správně a ani nevím zda je to takhle vhodné. Sledují Vás déle, nikdy jsem neměla tu možnost dostat se k Vám blíže než přes nějaký článek nebo video.

Mám toho tolik co bych chtěla psát, jen to nějak nechce ven. Mám tři úžasné dětičky a manžela s kterým se milujeme co to jde.

Před dvěma lety se k nám dostal projekt, do kterého se manžel zamiloval a díky němu se vzdal dobře placené práce a vyšel do neznáma s mojí podporou. Po dvou letech jsme na tom tak, že nejsme schopni platit naše výdeje. Máme v hypotéce domeček u lesa, dětičky na dva dny v týdnu v lesní školce, kvůli neočkování. Určitě by se dalo přestěhovat, děti dát to státní školky a žít nějak...my máme v životě trochu jiné cíle a plány...projekt jsem taky zkouška a stále ve mne ta myšlenka je, jen nevím zda je to mé nebo jen manžela a já to od něj nepřevzala. Hlavní důvod je ale ten, že jsem se dostala do pozice držiče a opory toho všeho. Starám se o děti, dům, manžela a teď začínám i prodávat věci co mají nějakou hodnotu, abychom vyšli. Manžel žije stále svým projektem..potřebovala bych, aby se na malý čas zastavil a nechal k sobě peníze přijít jinou cestou. Nevzdat se svého snu, jen zabezpečil to co je potřeba. Když už k němu příjde nějaká práce, tak to není ono a čeká a čeká...nezvládám pohled na něj, když sedí na gauči a je na něm vidět, že neví jak dál..chtěla bych vědět jak z téhle situace ven. Jen už nějak nemám tu sílu a nic ke mě nepřichází.

Píšu Vám a moc mě to mrzí, že sama nejsem schopná najít cestu z toho ven.
Vlastně nemám ani nikomu komu bych mohla upřímně říci jak to cítím. Před kamarády to nejde, manžel by to bral jako zradu. A ani já sama nechci. Vím, že mě potřebuje, ale dnes prvně jsem se k němu obrátila zády, protože už jsem nemohla.

Vím, že náš projekt má smysl a že tohle vše je jen zkouška, že to dokážeme...jen nevím jak tohle vše překonat a ustát.

Vážím si Vás a děkuji...ozývám se životu s prosbou o pomoc

Gabča

Číst dál...