"Laskavost je důležitější než moudrost, a poznání tohoto je začátkem moudrosti"
Dobrý den, Natálko
Bohužel jsem se nechala ovlivnit lékaři i kamarádkami a rodila jsem císařským řezem, ačkoliv to nebylo nijak nutné, spíše jen moderní nebo výhodné pro ty druhé, než pro nás s miminkem. Vnitřně jsem s tím nebyla s souladu, ale bála jsem se to zrušit na poslední chvíli. Díky Vám a Online testům už vím, že se tomuto postoji říká sebe-zrada a způsobila jsem si tím velké problémy. Jeníčkovi jsou v březnu 4 roky, a pozoruji, že se malý chová dost divně. Vždycky když dožehlím, musím před ním schovávat žehličku, rád se jí dotýká ačkoliv ví, že nesmí, a pak si sloupne puchýřek. Když se věnuji sobě, slyším jak se v pokojíčku bouchá hlavičkou do zdi, nebo nám vylizuje u dědy popelník od cigaret. Shromažďuje si sladkosti, pak je po večerech různě pojídá. Ale včera to už přesáhlo meze, chytil našeho milovaného kocourka a topil ho pod vodou. Natálko, copak máme doma dítě posedlé zlým démonem a máme se ho bát nebo jej máme trestat? Nerozumím tomu. Bylo to chtěné dítě, ale je to dost těžké být mámou...
Děkuji za Váš čas, Magdaléna
Dobrý den, paní Natálko,
ráda bych přešla k Vám. Docházela jsem k paní XY a hodně jsem se od ní naučila. Její přístup byl vždy odlišný od ostatních, hlavně jsem cítila její velikost a moudrost, to mi imponovalo. Jenže minulý rok jsem nějak začala mít pocit, že u zmíněné lektorky došlo k nějakým osobním změnám, které ona hodnotí jako pozitivní, já je však vnímám jako negativní a odrazují mě. Už to prostě není to, co to bývalo. Snad mě chápete. A proto bych chtěla dát šanci Vám, cítím, že jste teď moje velká inspirace a mám se od Vás hodně co učit. Přijmete mě?
Lenka
Ahoj Natálko,
mám otázku týkající se závislosti na sladkém. Od puberty jsem byla zvyklá jíst tabulku čokolády denně a vůbec hodně sladkostí. V posledních dvou letech se mi podařilo silnou vůlí a pevným rozhodnutím několikrát bez sladkého měsíc až dva vydržet, ale pak se to pomalu rozjelo znova. Naposledy jsem takto vydržela letos v lednu. A teď se to začíná zase rozjíždět - u sladkého se jakžtakž držím, ale nahrazuji to brambůrky. Poprvé za celou dobu tu situaci vidím méně emotivně a více z nadhledu a všimla jsem si, že ať už sladkosti, nebo ty brambůrky doslova "hltám", jako bych v sobě chtěla nasytit nějakou černou díru. Ale sypat do ní shora kila jídla nepomáhá, jako by mi něco chybělo zespodu, z nějaké podstaty, z hloubky. Napadají mě k tomu různá hesla jako chybějící bezpodmínečné přijetí, bezpodmínečná láska, ale je to zatím takové povrchní poznání, spíš někde vyčtené. Máš s takovými "černými dírami" zkušenost? Co s tím můžu dělat? Jak ji můžu doplnit nebo dosytit? Co přesně tam chybí?
Předem moc děkuji za Tvůj vhled a přeji Ti krásný večer, Magdalena
© 2016-2024 Deník Natálie Tothové , GDPR