"Laskavost je důležitější než moudrost, a poznání tohoto je začátkem moudrosti"
Natálko, ahoj.
Rád bych s Tebou probral mou situaci. Vším tím, čím jsem si díky Tobě za rok prošel jsem dospěl do bodu, kde jsem si nemohl nevšimnout, že to nese ovoce, mění se mi život a jsem silnější.
V dobré vůli jsem chtěl všechny kolem kteří "neměli takové štěstí jako já", zachránit. Radil jsem, vnucoval jsem, manipuloval jsem, vytvářel jsem nátlak a absolutně nepřijímal žádné NE nebo NESOUHLAS. Poukazoval jsem na nedostatky a nevědomost. Všechny jsem pěkně vytáčel. Ouha. Po shlédnutí filmu Gándhí jsem něco pochopil. Můj přístup není to, co jsi mě učila a nebo to, o čem jsi hovořila. Byl jsem totálně zaslepenej vlastní pýchou a ve výsledku jsem "posr...." vše, co se dalo. Lidi v mém okolí mě neberou vážně, myslej si, že jsem se totálně pomátl a nejvíce mě trápí, že jsem Tě uvedl do špatného světla, neboť všichni věděli, že chodím k Tobě. Až dnes, po velkém pádu přímo na hubu jsem pochopil, že jsem vlastně vůbec nic nepochopil, pokud jsem si myslel, že to mám pochopit Cesta nenásilí a skutečné moudrosti není cesta násilí a tímto se Ti omlouvám, a také všem, kterým jsem nevědomě ubližoval. Já asi tuším, co mi odpovíš, že je vše ok, ale já nevím, jak napravit svou vlastní reputaci a jak také očistit Tvé jméno, před mými blízkými. Všem bych přál zažít to, co jsem na terapiích zažíval já, ale jak to udělat, abych opět netlačil a nebyl násilný?
Jsem smutný. Dej mi vědět, prosím Tě.
Děkuji, Pavel
Milá Natálko, mohla bys prosím napsat pár řádků o tom, proč mají některé ženy potřebu se neustále fotit na fb a prezentovat tak sebe sama? Přijde mi to až komické. Myslím tím ženy, které si fotí své našpulené rty, nohy v lodičkách, různé selfí, nebo se fotí před zrcadlem ve spodním prádle a je jim 30 a více let. U náctiletých to neřeším. Mně je jasné z čeho to plyne, ale ty bys to mohla trochu zviditelnit. Aspoň potom nemusím odpovídat na dotazy, proč je každý muž hned po chvíli opustí...Děkuji
Eva
Dobrý den, Natálko,
jdu se k Vám poradit a nebo si i trochu postěžovat, protože Vám důvěřuji. Chystám se k Vám v létě na cyklus terapií. Navštěvovala jsem jednu kartářku. Radila mi opustit manžela, protože mě manipuluje. Věřila jsem jí, vždycky mi dokázala úplně přesně říci to, co jsem si někde ve skrytu myslela. Přesto jsem se k rozchodu neodhodlala. Pak jsem chodila k jedné psychoterapeutce z Vysočiny, radila mi totéž. Neposlechla jsem ji, neboť mám manžela ráda, máme spolu děti, a i když to skřípe, nechci s tím vším skončit. Cítila jsem se až provinile, kdykoliv jsem odmítla se s ním rozejít.
Od začátku do konce mého sezení mne neustále ponoukala k rozchodu s ním a šťourala se mi v hlavě a dělala ze mne úplnýho pitomce. Cítila jsem se úplně bezmocná a v její moci. Měla jsem jen tak mluvit o tom, co právě doma zažívám a hledat si v tom odpovědi sama. Jenže mě neustále nenápadně nahlodávala a vše obracela k tomu, jak jsem v pasti. Domů jsem pak přicházela naštvaná, a pak vznikaly zbytečné hádky a dusno. Manžel byl nešťastný, že mi to nepomáhá,, ba naopak- škodí nám to. Jenže dnes po těch letech jsem už jaksi schopná většího náhledu. U kartářky jsem už dávno nebyla a ani tam nepůjdu, a u terapeutky jsem také nebyla už několik měsíců a vidím vše z docela jiného pohledu. A to jsem potřebovala. Nadhled. Před tím jsem vůbec neviděla, co se mnou ty lidi provádí. Byla jsem jednu dobu nesmírně vyšťavená a psychoterapeutka mi vyhrožovala psychiatrem prej "v dobré vůli", abych se nad sebou zamyslela. Dala mi nějakou diagnozu, stále mi ji připomínala, manžela i tchýni si onálepkovala a sem tam mluvila o svých jiných klientech, a ve výsledku mě zase jen manipulovala k tomu, abych jí věřila, že chodím ke skutečnému odborníkovi, ke kterému chodí i politici a tak. Řekla jsem jí, co vše doma nefunguje a jak v tom trpím a ona jediné, na čem se mnou pracovala byla tzv. podpora k tomu, abych se vzchopila a od manžela odešla. Natálko, těžce trávím takový přístup, nerozumím tomu a jsem na větvi z toho do čeho jsem se to vlastně zamotala a jak moc nebezpečné to vlastně pro lidi je. Ani nevím, jestli je vůbec srozumitelné, co Vám píši. Promiňte mi.
Hezký den, Věra.
© 2016-2024 Deník Natálie Tothové , GDPR